2. 6. 2016

rozhovor s eliškou knotkovou

po dlouhý době přinášíme rozhovor a po ještě delší době v tom mám prsty já, ta asociální z jedenácti koček. v naší oblíbený kavárně moment jsem si povídala s eliškou knotkovou, nadějnou mladou studentkou desigu obuvi a módních doplňků a členku kolektivu dry milk of virgin mary, která jako jedna z mála designérů řeší etickou stránku věci stejnou měrou jako tu estetickou.
eliška knotková pochází z brna, momentálně studuje fashion design na fakultě designu a umění na zču v plzni, bydlí však na pražských vinohradech. párkrát jsme se s ní tady u nás na blogu virtuálně potkaly - s tyvekovýma botama na klauzurách v plzni, s klouboukama, na kterých pracovala se spolužačkou marií ninou václavkovou, kdysi dávno na pražským fashion weeku
eliška je navíc součástí kolektivu dry milk of virgin mary. společný projekt kateřiny hynkové, mii jadrné, elišky knotkové, terezy švolíkové a marie niny václavkové se poprvé představil během loňského designsupermarketu a rovnou byl vybrán kurátory fashionclash maastricht, aby se představil mezinárodnímu publiku na letošním fashionclash festivalu.

eliška je už nějakou dobu veganka a já jsem zase celkem předvídatelná - náš rozhovor se tedy točil hlavně kolem veganství, etiky, ekologie a jak tohle vše ovlivňuje eliščinu tvorbu třeba v hledání nových materiálů.
stejně jako my kočky si totiž eliška myslí, že by nemělo jít jen o krásu na úkor ostatních hodnot - na druhou stranu úctu k sobě i o okolí projevíme tím, že se o sebe budeme dobře starat; bylo moc příjemný povídat si někým, kdo to vidí taky tak. po posezení v momentu jsme ještě zaskočily na vinohradskou vnitroblokovou zahrádku za rohem, abychom mohly nafotit pár eliščiných kousků na starým sušáku na prádlo.


rozhovor s eliškou knotkovou, praha - vinohrady, duben 2016

trochu jsem pátrala, kdy jsme my kočky zaznamenaly tvojí tvorbu poprvé. měla jsem zato, že na klauzurách v plzni, ale vlastně to bylo mnohem dřív, na fashion weeku někdy před třemi lety. byly to klobouky, na kterých jsi spolupracovala s marií ninou václavkovou.

tehdy jsme spolu studovaly a nějak nás napadlo, že se zkusíme přihlásit. naší kolekci jsme připravovaly speciálně pro fashion week (pozn.11k: což vůbec nebylo pravidlem - práce většiny studentů vznikaly většinou už na škole a k tématu odkazovaly až ex post), chtěly jsme udělat něco dohromady. byla to hrozně zajímavá zkušenost. hlavně ta spolupráce je něco, co nám ve škole většinou neumožní, což je škoda. stejně tak je zajmavá naše práce v kolektivu dry milk of virgin mary. není to tak úzká spolupráce jako tehdy s ninou, to jsme dělaly všechno společně, zdá se to už hrozně dávno.

myslím, že to bylo v roce 2013, takže to budou tři roky. celkem dobře si to pamatuju, byl to poslední večer fashion weeku a byla to jedna z věcí, který nás s petrou fakt zaujaly. co to vlastně bylo za materiál?

termoplastická textilie, kterou jsme různě tvarovaly pomocí horkovzdušné pistole. bylo to dost peklo, dělaly jsme to v létě během extrémních veder.


ty tvoje texturovaný tyvekový boty taky vznikají tepelnou deformací?

přesně tak.

tyvek je materiál, o kterým jsem slyšela v souvislosti s outdoor věcma, nikdy jsem ale moc nepátrala po tom, co to vlastně je. 

je to kvalitní materiál v tom, že je lehký a zároveň odolný, lidi si z něj třeba šijou krosny nebo batohy. 

a jak jsi k tyveku teda přišla ty?

když jsem přešla na veganství a rozhodla se, že už nebudu pracovat s kůží, chtěla jsem dělat boty ke klauzurám, a vůbec jsem nevěděla z čeho. nemám ráda koženku a napodobeniny, když se ten materiál tváří, že je kůže. tak jsem hledala něco jinýho, co by bylo samo o sobě zajímavý. a myslím, že jsem na to tehdy přišla v matériu. tyvek jsem znala, ale asi by mě nenapadlo ho použít, kdybych ho tam neviděla. začala jsem experimentovat a zjistila jsem, že když se zahřívá, vytvoří hrozně zajímavou strukturu. hodně pracuju s taktilností a dotekem, řešila jsem to hlavně podle toho, jak je materiál příjemný na dotek. 


co mě samozřejmě zajímá úplně nejvíc, je tvoje veganství. potřebujeme pořádnou veganskou propagandu ve fashion kruzích.

to je správný, haha. od dětství jsem milovala zvířata, rodiče jsou oba veterináři, takže jsme měli doma vždycky spoustu zvířat...

takže jsi v dětství neměla umělecký ambice?

chodila jsem normálně na gympl, chtěla jsem studovat veterinu. nejvíc mě bavila biologie a chemie. 

vidíš, na to jsem se tě taky chtěla zeptat, jestli pocházíš z umělecký rodiny.

ne, vůbec, i když máme v rodině takový kořeny. prarodiče byli divadelníci, praprarodiče vlastnili krejčovský salón. ale rodiče jsou veterináři, takže jsem asi až do čtrnácti let chtěla být veterinářka, všechno o zvířatech mě hrozně zajímalo. měla jsem k ochraně zvířat blízko, ale vlastně jsem tehdy moc nepřemýšlela nad tím, jak si to protiřečí - mít rád zvířata a zároveň je jíst. v pubertě jsem se pak rozhodla být vegetariánkou, ale zas tak dlouho mi to nevydrželo, nevěděla jsem moc, co a jak dělat. navíc jsem se nechala tak nějak uchlácholit, že to vlastně nemá smysl. když jsem pak ale viděla proslov garyho yourofskyho (pozn.11k: legendarní záznam i s českými titulky najdete tady), dohledala jsem si víc informací a jednoznačně mi došlo, že to je něco, co chci změnit. 

v tom, co děláš, se tedy snažíš zohlednit etickou stránku?

rozhodně. myslím, že to bude, vlastně je to stále rozšířenější trend, což je skvělý. když jsem začala s tyvekem, koukali na mě všichni jako na blázna, protože "kůže je prostě úžasná".

je celkem těžký najít český boty, co nejsou vyráběný z kůže.

hodně mě inspiruje francouzská značka rombaut. mats rombaut je designér, který dokáže spojit eticko-ekologickou stránku s geniálním designem, což je to, co bych chtěla dělat i já. 

a v průběhu studií jsi někdy pracovala s kůží?

myslím, že dvě nebo tři klauzury byly z kůže, přičemž v průběhu té poslední jsem přešla na veganství a práci jsem musela dodělat a dost jsem u toho trpěla. vždycky, když jsem to šila, jsem si pak uvědomila, co to vlastně je za materiál a bylo mi to hrozně líto. to pro mě byl dost silnej zážitek a důvod, proč to začít řešit. 

všimla jsem si, že hodně lokálních a vůbec 'řemeslných' značek, co se snaží zohlednit to, aby byl produkt kvalitní a pro jeho výrobu se nevyužívaly sweatshopy, používají zpravidla kůži a přírodní materiály, syntetika se docela démonizuje. 

což je docela paradox, například co se týče bavlny - pokud nejde přímo o biobavlnu, je syntetika ve výsledku vlastně mnohem míň 'chemická', což hodně lidí neví a sáhne pak spíš po bavlně. 

a to se týká taky kůže, její zpracovávání je jedním z největších znečišťovatelů vod...

ekologičnost je něco, co pořád ještě řeším - materiály, co používám, jsou 100% vegan, ale chtěla bych, aby taky byly recyklovatelný a to je trochu problém. při další klauzuře bych tohle téma chtěla řešit víc, budu muset najít nějaký vhodný materiál a na něm postavit koncept. 

to je celkem výzva..

je to pro mě pohon, proč to dělat. sice je to těžší, s kůží se dobře pracuje a je snadno dostupná. experimentováním s novými materiály ale pak vznikají zajímavý věci. spektrum materiálů je v současnosti dost široký, spíš je problém získat něco v menším množství. chtěla jsem si vyzkoušet práci s ekologickým neoprénem, nikdo ale nepošle materiál jenom v malým množství. zatím je to tak, že jsem si nastavila nějaký priority a veganství je pro mě na vrcholu, snažím se k tomu přidávat postupně další kritéria, jako tu recyklovatelnost. myslím, že s postupem času to bude lehčí. v létě jedu na stáž do bourgeois boheme do londýna, moc se na to těším. je to dobrá značka, tak jsem zvědavá, snad mě to nějak inspiruje.


cítíš osobně, že se přístup k veganství ve společnosti mění?

myslím, že změna přijde s větší podporou oficiálních institucí, což už se vlastně děje. ale vidím to i ve svém okolí, lidi, od kterých bych to nečekala, mění na veganství názory, zkouší třeba vegan recepty. z toho mám radost. 

k tomuhle rozhovoru mě vlastně přivedla jenny mustard, vegan blogerka, kterou už delší dobu sleduju na youtube (pozn. video najdete tady). měla bych se stydět, že jsem k 'objevení' český vegan desginérky potřebovala švédskou blogerku, ale je to tak. v jednom videu zmiňovala tvoji tvorbu s tím, že je to v podstatě vegan značka, což jsem nevěděla.

jenny mustard znám asi měsíc a půl a hrozně mě její videa baví. když začala sekci 'creative corner', řekla jsem si, že tam pošlu svoje věci. nedostala jsem žádnou odpověď, takže jsem neměla tušení, že mě zmínila. najednou se mi na facebooku začaly objevovat lajky od cizinců a nechápala jsem, co se děje. až mi někdo napsal, že mě jenny mustard zmínila ve videu. 

odrazilo se nějak po byznys stránce?

asi bych měla objednávky, kdybych měla čas. takže mě mrzí, že momentálně mám moc práce všude kolem. jsem teď ve fází, kdy je pro mě nejdůležitější škola. 

nevím úplně, jak tuhle otázku přesně zformulovat; ale pokusím se - je něco, co chceš prostřednictvím svojí tvorby sdělit? důvod, proč děláš, co děláš?

chtěla bych, aby si lidi vážili víc jak sebe, tak toho ostatního - ať už se jedná o zvířata, přírodní zdroje nebo naší planetu vůbec. trochu mě mrzí, když vidím, že někdo jako vegan bere ohled na jedinou stránku věci, ale už se moc nestará o svoje zdraví. chci, aby věci, co dělám, byly kvalitní, dobrý pro nositele i pro okolní svět. 


na závěr mi ještě řekni, na čem právě pracuješ a co chystáš do budoucna.

teď zrovna pracuju na klauzuře, která bude hlavně o oděvech, což je pro mě úplně nová věc. i když se tomu asi nebudu dál věnovat, chtěla jsem si to vyzkoušet. v létě nás spolu s holkama s dry milk of virgin mary čeká fashion clash maastrichtu a mě potom zmíněná stáž v bourgeois boheme. do budoucna se pak chystám víc řešit materiály, aby byly ekologičtější a ideálně vyrobené ve férových podmínkách. určitě to nebude lehký, ale věřím, že to půjde. 

kočky děkujou za rozhovor a přejou hodně štěstí!

Žádné komentáře:

Okomentovat