8/28/2014

domácí bezinková povidla s kardamomem a brandy


asi to není potřeba nijak přehnaně zdůrazňovat, ale léto je prostě pryč a s ním snad aslespoň na nějakou dobu i naše zahálka. i když ležení s knížkou v lese nebo u vody asi brzo vyměníme za ležení s knížkou a teploměrem v posteli. podzim je nabytej akcema, který si všichni schovávají na konec okurkový sezóny, takže toho chceme před podzimním rozstonáním se co nejvíc stihnout. na dveře klepe pražskej fashion week, kalendář se pomalu plní podzimníma blešákama, v září se bude křtít a na vinohradech se co nevidět otevře obchod s naším srdcovým prádýlkem - čehož se už nemůžeme dočkat. je to na spadnutí a těšíme se, že přineseme první report. 

podzim se taky projevuje na naší každodenní činnosti. kupodivu vstáváme dřív, neubíjí nás všudypřítomný horko, po dlouhý době chceme čaj a horkou čokoládu. zahrádku začíná pomalu zaplavovat listí ze stromů a nemohly jsme si nevšimnout, že bezový keře přešly z karmínový na temně fialovou. těžko říct, co přesně v nás probudilo hospodyňkovský pudy, ale po létě, kdy se na sporák a troubu doslova prášilo, jsme za jeden víkend vystřihly domácí knäckebröt, buchty, pečený rostlinný 'sýry' i bezinkový povidla. dokonce dvakrát, tak moc byly dobrý. a protože sezóna bezinek je v plným proudu, chceme vás navnadit k výrobě vlastních povidel z bobulí, který rostou na každým rohu zadarmo. cukr a brandy sice asi nikde nevydumpstříte, i tak se ale jedná o dost low-cost variantu luxusní bobulový pomazánky bez přidaných konzervantů a barviv, za kterou by se nestyděl snad ani rené redzepi.

na výrobu bezinkových povidel budeme potřebovat:
kilo bezinek
půl kila cukru
půl hrnku brandy nebo rumu
10 - 20 kardamomových lusků
2 lžíce balzamikového octa
případně svitek skořice


trsy bezinek omyjeme a otrháme zralé (tedy temně fialové až černé) bobule. někdo k jejich oddělování doporučuje použít vidličku, nám se nejlíp osvědčily vlastní ruce. bezinky vložíme spolu s cukrem do hrnce a za pomocí šťouchadla na brambory či vidličky je důkladně rozmašírujeme. přidáme brandy či rum, ocet, kardamom a případnou skořici. lusky kardamomu můžete do směsi vložit v mušelínových sáčcích či něčem podobném - pokud se vám nebudou chtít vylovovat z hotových povidel. my jsme líné a tak je v povidlech prostě necháváme..
vše důkladně promícháme a vaříme na mírném ohni za občasného míchání dokud směs nezhoustne (ke konci to bude nejspíš chtít přejít z občasného míchání na stálé, aby se povidla nepřipálila nebo nezkaramelizovala).
vyjmeme skořici a kardamom a ještě horká povidla nalejeme do skleničky a zavíčkujeme. uchováváme v chladu a temnu, měly by vydržet několik měsíců až rok, nám ale vždycky zmizí maximálně do dvou týdnů.

a co s bezinkovýma povidlama? výborně chutnají třeba na knäckebrötu s domácím pečeným mandlovým 'sýrem' nebo jako náplň do buchet. recepty coming soon, teď hlavně nasbírat bezinky!
pokud zrovna nemáte na přípravu povidel čas, ale chcete využít relativně krátké sezóny bezinek, můžete je usušit nebo ještě lépe zamrazit. mražením totiž uchováte nejvíc vitamínů, které sice dlouhým vařením povidel zase ztratíte, krom povidel se ale můžete pustit do výroby bezinkové šťávy nebo sirupu. my to letos taky zkusíme. 

8/24/2014

žižkovské mezidvorky

nechceme to připomínat, ale prázdniny pomalu končí. nazrál tak čas vytasit se s naším posledním reportem, kterým se vracíme k předprázdninovým akcím. tentokrát se vydáme na dolní žižkov a to hezky mezi dvorky. tamní kulturu pavlačí a dvorků se kromě koncertů, divadelních představení a sousedských sešlostí pokusil oživit i malý design market v bývalé truhlárně plné pěkných zákoutí (u nás vede skříňka s manuelou) a šikovných lidí. 
na žižkovských mezidvorcích uskutečnily kočky jediný letošní nákup letních šatů, no vlastně šatů vůbec (u rezidentky půdního ateliéru v truhlárně lindy aka luft), nakukovaly do porcelánových šálků s malovanou sedlinou od artistky, vybíraly si - pokolikátý už - tričko od crec,  pozorovaly odvážnou holčičku, která si s kladívkem v ruce sama vyráběla náušnice na šperkařském workshopu pod dozorem jany kalinové aka kalina a povídaly si s kamarádkou andreou, která si jen tak pro radost vyrábí keramický obrázky - coby učitelka v lidušce se asi potřebuje nějak odreagovat - a lindě/luft trochu pomohla designový minimarket aka setkání bývalých spolužáků z hollarky a spol. svolat. když mě tam zvala, říkala: nečekej prosimtě žádnej designblok, jenže to nevěděla,  že kočky maj takovýhle přátelský akce rády, překvapivě navzdory tomu, že to neni jako designblok. navíc tam byla linda retterová neboli roe a u ní vždycky strávíme drahnou chvilku výběrem sešitků a nálepek, který sice nepotřebujeme, ale vždycky strašně moc chceme. 
manuela  a ten její tajpek. my jsme tehdy koukaly spíš na vinnetoua, takže si na další podrobnosti o týhle argentinsko-italský telenovele ze začátku devadesátejch let už nevzpomeneme. 
žižkov forever
šaty od luft, které slečna na obrázku drží v ruce, nakonec skončily u pipilotti v šatníku.

8/19/2014

v plavkách

takhle to samozřejmě vypadá na chatě pokaždý: časopisy, zahálka a na zahradě hezky do plavek

v létě dostaly kočky fajn dárek: plavky od české firmy timo. jelikož se ke mně moc často nedostanou zbrusu nový věci, protože jsme od dětství zvyklá většinu věcí podědit a v eticko-ekologickým marasmu dnešní doby raději sehnat na blešáku nebo v charitě, nemůžu se teď jejich voňavé a lesklé novoty nabažit. až jsem si říkala, jestli jich pro mě není škoda... alespoň tak to vždycky říkala babička, se kterou jsem trávívala prázdniny na chatě postavené před válkou mezi berounkou a železniční tratí. na chatě to miluju dodnes a letos tu s dětma trávím skoro celý prázdniny. s sebou jsem si samozřejmě vzala i ty svoje nový černý plavky.


jsou moc pohodlné, skvěle drží a hlavně jsou vyrobené v litoměřicích a ne spíchlé horkou jehlou v asijském sweatshopu. o kvalitách prádla z produkce  rodinné firmy timo jsme se přesvědčily už loni, plavky letos zkouším poprvé. zatím jsem je vyzkoušela v berounce (zvládly to na jedničku), v sousedově bazénu, který jsme hlídaly, když odjel na dovolenou (naposledy jsem se tam koupala v plavkách, u kterých při skoku do vody hrozilo odcestování horního dílu směrem k tomu spodnímu, takže teď šlo jednoznačně o zlepšení) a taky na našem oblíbeném koupališti v divoké šárce s tou nejkrásnější 'divokou'  přírodou okolo a taky proslulou ledovou vodou (pána, který nám z okýnka podával hranolky a pivo, plavky evidentně zaujaly). tyhle plavky nám tak zatím dělají jenom radost.
a kde jste letos testovaly svoje plavky vy?


 střih spodního dílu s vyšším pasem, který má krásně zakrýt drobné nedostatky', jsem si asi nevybrala nejlíp. lezou mi z něj trochu špeky, snad by to šlo řešit o trošku větší velikostí. stejně se mi ale líbí a je mi v nich dobře...
...zato podprsenka je přímo skvělá. košíčky vypodloženy, ale bez vycpávky, po straně řasení, takže perfektně sedí.
tenhle obrázek  možná měl zůstat ve složce classified. jelikož však postava pradleny v pozadí umocňuje atmosféru sociálního útlaku a břitkých společenských kontrastů, zdálo se nám tak správné jej přeci jen zveřejnit. 
realita vs fikce

8/15/2014

kočičí tipy na letní čtení (aka kočky odtajňujou svoje knihovničky, vol. 2)

pamatujete na náš loňský diskurs do seriózního světa literárních recenzí? nebudeme se raději moc rýpat v tom, jak dlouho nám trvalo se s váma podělit o další díl, vždyť dobrá literatura zraje jak víno a z brejlí se zas po čase stává retro. tady jsou tedy naše další 4 literární lásky a pipilotti, která si ráda čte v brejlích u miikariny doma:

brýle s pracovním názvem 'něžná mafiánka' od pořízení snímku zmizely neznámo kam. doufáme jen, že někomu dělají radost

michel houellebecq - rozšíření bitevního pole

starej dobrej michel je hodně velká kočičí srdcovka. stejně jako houllebecq se totiž i kočky denně potýkají s deziluzí o stavu naší společnosti a země celkově. zatímco ovšem michel houellebecq o tom umí podat kvalitní literární svědectví, my si tu na blogýsku stěžujeme na zlý odosobněný korporace a ignoranty, co nevidí dál než za vlastní odpadkovej koš. jak ale ukazuje strejda michel, svět není černobílej, sociální status je v dnešní době danej krom financí taky atraktivitou, nebo alespoň iluzí obojího. je smysl života hnát se za postupem na žebříčku ekonomickým, nebo sexuálním? nebo se snažit hodnotám západní civilizace utýct na exotický dovolený? a jde to vůbec?
spoiler alert: po přečtení může nastat depka a deziluze ze stavu společnosti, kterou nejspíš nevylepší ani ta exotická dovolená...



brýle z 80. let patří mezi nejoblíbenější pipilottiny kousky. sehnala je před šesti lety v londýně v jednom obchodě s recyklovanou a vintage módou. 

alejandro jodorowsky / moebius - incal

tenhle kultovní komiksový sci-fi opus nemá na svědomí nikdo menší než legendární vizionáři Jean Giraud (aka Moebius) a Alejandro Jodorowsky. úroveň divnosti sice nedosahuje jodorowského filmů holy mountain nebo santa sangre, stejná poetika je tam ovšem znát. jodorowsky tak trochu zrecykloval nápady z plánované adaptace Duny Franka Herberta (obsazen měl být například Salvador Dalí a výpravu měli mít na starosti Moebius a H. R. Giger...a samozřejmě že z toho sešlo) a zřejmě nejzásadnější cyberpunkový komiks, v jehož spojitosti se přetřásají pojmy jako dystopie, aluze, metafyzika (a další oblíbená hesla salónních intelektuálů), byl na světě. intelektuální onanie tady.
jodorowsky má mimochodem na svědomí krom jiného i komiksové zpracování historie rodu Borgia, dost nelichotivě pojaté vyprávění o tom, jak to ti renesanční papeži měli s protekcí, incestem a mentální nezpůsobilostí. 
spoiler alert: úplně neplatí, že komiks rovná se pohodový a oddechový čtení. jo a taky: soilent green is made of people, ale to sem asi nepatří.  



černé brýle okula made in czechoslovakia jsou dioptrické a pipilotti by si v nich neměla kazit oči. nebýt tohoto detailu, tvořily by pěkný doplněk k její stále častěji černé garderóbě. 

hib chickena, kika kat - off the map

cestopis vydanej pod hlavičkou anarchistickýho kolektivu crimethinc je prostě punk. žádný vypiplávaný literární mistrovství à la kundera, nýbrž autentickej deníček dvou americkejch holek, co se rozhodly bez mapy a plánování vydat na alternativní průzkum starýho kontinentu - backpacking evropou, cestování stopem a ve starejch vlacích, přespávání ve squatech. a nechybí ani praha. těžko tomu dneska uvěřit, nicméně ještě na počátku 21. století naše matka měst a nálad poskytovala útočiště mnoha squatterům, přičemž jména jako ladronka, milada nebo papírna znal kdekdo i za hranicema. romantickej idealismus a víra v lepší budoucnost prosakujou z každý stránky a nás jímá nostalgie; jako by nám bylo znova 17, chcem se sbalit a bez těžkejch kufrů procestovat svět.
spoiler alert: není potřeba, páč všichni víme, jak to se squatama v praze dopadlo



no-name brýle s kulatými obroučkami našla miakarina na loppisu, čili blešáku, na jedné ze svých výprav do švédska

dimitri verhulst - úprdelný dny na úprdelný planetě

přiznáme se, že roztomilý neologismus 'úprdelný' do kočičího slovníku přidal (nebo spíš ne) až tenhle český překlad sluníčkové knížky vlámského spisovatele dimitri verhulsta.
seznámení se samotným autorem přitom proběhlo zprostředkovaně už při 45. ročníku karlovarskýho festivalu, kde se mezi hojně zasoupenými belgickými snímky promítal i 'the misfortunates' (v českém překladu jako 'smolaři'), sociální drámíčko o tom, jaký to je vyrůstat v rodině ochlastů a ztroskotanců jen s malou nadějí, že se váš vlastní osud bude ubírat jiným směrem. předlohou k filmu byl verhulstův autobiografický román. a přestože nejsme v realistickým bildungsrománu, i tak vám může informace o prostředí, v němž spisovatel vyrůstal, jakousi představu o tom, jak by asi mohla vypadat celistvá historie evoluce života na 'úprdelný planetě' jeho pohledem. 
spoiler alert: vymyslelo to atomovku a instagram


čtete o prázdninách vy? máte pro nás nějaký knižní tipy? a odkud betere tipy na čtení vy?