8. 5. 2014

fashion revolution: prostě si to nekupuj!

24. duben měl být dnem, kdy si lidé po celém světě připomenou zhroucení textilní továrny rana plaza v bangladéšské dháce, tragédii, která je symptomem bezohledné honby za penězi, děsivých pracovních podmínek zaměstnanců oděvního průmyslu v rozvojovém světě a především toho, že s naším světem je něco hodně hodně špatně. 24. duben byl  místo toho dnem, kdy se jedenáct koček hromadně pozvracelo na klávesnici svejch kompů. fotky lidí, kteří si toho dne symbolicky oblékli triko naruby a tvářili se u toho, jako kdyby právě zachránili velrybí mládě před tlupou pytláků s harpunama, nás následně vypudily ze sociálních sítí. fešn blogeři do té doby patrně žili na marsu a o tom, že jejich košilka ze zary/manga/h&m mohla být vyrobena ve špatných podmínkách člověkem, který si sotva vydělal na svou denní misku rýže, o kterou se ještě musel podělit s rodinou, neměli ani tušení. když se do #fashionrevolution zapojily i holky z cup of style proslulé svou spoluprácí s fast fešn řetězci, bylo to pro nás už hodně silný kafe, asi jako dát si po ránu #cupofslime.



v atmosféře všeobecného nadšení z toho, že se lidé zajímají o původ svého oblečení a že jejich aktivismus dokonce dosáhne takových obrátek, že jednu ze svých každodenních selfie věnují dobré kauze a označí ji tím správným hashtagem, si tímto článkem příliš popularity asi nezískáme. chceme ale vysvětlit, proč jsme se aktivně nepřipojily k celosvětové kampani usilující o tzv. fashion revolution.
cílem bohulibé kampaně je vyvinout tlak na vedení globálních firem a vést je k větší odpovědnosti. jenže co naše vlastní odpovědnost? fast fashion průmysl se možná dá částečně reformovat,  bojovat bychom ale měly hlavně s naší vlastní marnivostí.  neměl by každý spíš začít sám u sebe? je selfie s trikem naruby, nebo třeba bez trika, opravdu tím nejmenším, co můžeme udělat?
zdá se nám, že pro většinu zúčastněných byl pětiminutový aktivismus pouze odpustkem, který jim umožní dál nakupovat u jejich oblíbených značek. od 24. dubna tak patrně činí s lepším svědomím, protože udělali alespoň to málo, co bylo v jejich silách: dali své znepokojení najevo fotkou na instagramu. je nad slunce jasné, že autoři blogů, kde jeden den soutěžíme s adidasem a další zas obdivujeme outfit poskládaný z hadříků z romwe, žádnou fešn revolution ve skutečnosti nechtějí. každému, komu opravdu není lhostejné, kdo za jeho oblečení platí, se ale nabízí jednoduché řešení: nekupovat si ho. v případě blogerek, které ovlivňují další teensky kolem sebe, by snad stačilo fast fashion značky otevřeně nepodporovat.

eshop zoot.cz se také poměrně dost snažil, na prvním místě samozřejmě vzbudit dojem vlastní bezúhonnosti. svou píár karmu si vylepšil i tím, že v ten památný den věnoval celých dvacet korun z každého nákupu obětem katastrofy. až si někdo koupí tu krasokabelku z benettonu, která je, děti, ve slevě, upřímně doufáme, že tu částku pošlou na konto obětí rana plaza v plné výši. visačky benettonu se totiž našly v troskách zřícené továrny a podle clean clothes campaign značka dosud rodinám obětí nevyplatila žádné odškodné. zoot přece páchá i spoustu  'dobra', nebudem si tedy ještě zoufat.

a na závěr... čas na hashtagy:

#hypocriterevolution #idontwanttoliveonthisplanetanymore  #fuckfastfashion #cupofslime #nekupovat #nepodporovat





P.S.: před pár dny jsme narazily na video o obětech elektronického průmyslu, tedy dalšího odvětví, jehož 'módnost' vytváří tlak na co nejnižší náklady při výrobě na úkor zdraví a bezpečnosti dělníků. celkem nás to vzalo. připadáme si tu navíc o dost víc bezmocný než při výběru oblečení. u elektroniky totiž prakticky neexistují lokální alternativy. sice si asi těžko představíme svět bez mobilů, na druhou stranu není potřeba mít každý rok nový tablet a nejnovější verzi ajfounu. při výrobě mobilních telefonů se  prý používají rakovinotvorné chemikálie; bez nich by se výsledná cena mobilu zvýšila ani ne o jeden dolar. co s tím uděláme? nějakou další selfie kampaň na instagramu s tím správným hashtagem?

20 komentářů:

  1. No tak konečně někdo napsal o "fashion revolution" to, s čím se můžu 100% ztotožnit... Navíc, já tenhle nápad s focením cedulky považuju za výborný marketingový tah "pranýřovaných" značek a vůbec bych se nedivila, kdyby to byl nápad někoho z řetězcového fashion průmyslu. A není žádným tajemstvím, že jedno ze zlatých pravidel marketingu zní "špatná reklama - pořád reklama". Takže tak.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ahoj myyno,

      no tohle je celkem dobrej postřeh.
      nemyslíme si ale, že nápad "fashion revolution" je úplně špatnej. například psát dopisy na příslušná místa, informovat, sdílet články jako je třeba tenhle: http://www.theguardian.com/world/2014/apr/19/rana-plaza-bangladesh-one-year-on nám přijde jako dobrej způsob, jak se ozvat. snad by to mohlo být efektivnější než kampaň na instagramu s cedulkou značky, jejíž oblečení jsem si koupil a teď jako dělám, že mi děsně vadí, jak se ta firma chová... podle nás je předpokladem "uvědomělýho aktivismu" i nenakupování u těchto značek.

      Vymazat
  2. přesně, taky mě to s těma blogama napadlo.
    Dík za otevřený poukázání na povrchnost..mňau M.

    OdpovědětVymazat
  3. Pravda. Pravda. Pravda. Dík!

    OdpovědětVymazat
  4. Vyborně napsáno! Nesnáším akce tohoto tipu, resp. ty "uvědomělé", kteří převrátí triko na důkaz čeho? A potom jde a stejně si to koupí. Ale má čárku, protože fotka na instagramu se přece počítá za dostatečně cool, ne?

    OdpovědětVymazat
  5. Skvely clanek, diky za nej. Popravde jsem cekala, ze neco podobneho v reakci na tuto "smysluplnou" kampan napisete.

    Jana

    OdpovědětVymazat
  6. Od tohoto článku vás začínám sledovat na instagramu!

    OdpovědětVymazat
  7. Tak já myslím, že v případě elektroniky je alternativou nákup použitého zboží. Tím se do určité míry vyrovná marnivost těch, kteří si nový mobil pořizují každý rok při vydání nového modelu. A trochu se bojím, že jste v samém boji proti povrchnosti samy do jedné spadly. Samozřejmě souhlasím s tím, že drtivá nabídka Zootu pochází od výrobců, kteří usilují o zisk za každou cenu, ale vyjádřit se negativně o jejich sekci Dobro, která funguje vedle Lokálu, je v mých očích popíráním toho, co se v postu snažíte říct. Právě Lokál upozorňuje na značky, kterým záleží na fair-trade výrobě, a spolupracuje s domácími designéry, o nichž byste se určitě nevyjádřily špatně. Heslo nekupovat v řetězcích se snadno vysloví, ale hodně náročně splní (a to nejen v případě mladých slečen, které v řetězcích tráví každé odpoledne) a tahle alternativa může být cestou, jak poptávku po trendy značkách aspoň do určité míry nahradit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ahoj iri, děkujeme za názor. jsme rády, že se taky najde někdo, kdo je ochotný se rozepsat o tom, proč s náma nesouhlasí. jenom nám není úplně jasné, v čem konkrétně vidíš tu povrchnost - že na zootu vidíme jenom tu špatnou stránku, tedy to, že si na sebe vydělává právě prodejem fast fashion značek? samozřejmě si nemyslíme, že jejich projekt dobro je a priori špatný, jenom se nemůžem zbavit pocitu,že spíš než o nějaký altruismus se tu jedná o dobrý marketing a upozornění na sebe v jiné cílovce, než jsou náctileté fanynky módních blogů a účastnice zootem sponzorovaných fashion challenge soutěží. samozřejmě taky by se nemuseli snažit vůbec, stejně jako h&m by asi nezaznamenalo citelný pokles prodeje, kdyby stoplo svojí conscious linii z recyklovaných materiálů (kterou mimochodem oceňujeme, stejně jako v případě zootu nám to ale přijde trochu málo). když se podíváme na nabídku zootu, nad oněmi lokálními a férovými značkami na první pohled dost převažují ty 'řetězcové'. a bylo by fajn, kdyby se třeba v zootu rozhodli, že to není dost a že lokál a dobro (a v těchto projektech zapojení designéři) si zaslouží mnohem větší podporu, než se jí od nich v současné době dostává.
      co však chceme říct - myslíme, že osobní zodpovědnost bychom měli všichni řešit před zodpovědností korporací. my se tady nesnažíme hrát si na ztělesnění bezúhonnosti, ani nechcem pranýřovat lidi za to, že část svého šatníku pořizují v řetězcích. nicméně blogerky, jež staví na barterové spolupráci s fast fashion značkami, v nás svým zapojením se do hashtagové revoluce vzbuzují tak trochu znechucení a tak trochu bezmoc z vidiny novodobých odpustků. a mimochodem nemůžeme souhlasit s tím, že nenakupovat v řetězcích je nějaký nadlidský úkol; samy tak popravdě fugujeme už docela dlouho, ač nám alternativou nejsou v největší míře lokální desigéři, ale spíš charity, blešáky a second-handy.

      Vymazat
    2. Děkuju vám za odpověď a neřekla bych, že s vámi přímo nesouhlasím, jen bych si přála, abyste se na témata, kterým se na blogu věnujete, podívaly i z jiného úhlu pohledu. Zdá se mi, že máte o spoustě věcí předem dané představy, které by se vlivem hlubších úvah mohly změnit. Já to vidím tak, že odsouzení prospěšných projektů jen proto, že vznikají pod křídlem značky, která vydělává na fast fashion byznysu, vede k tomu, že nadále zůstanou jen okrajovou záležitostí. Je hrozně jednoduché říct, že je to jen dobré PR, a nijak dál to nezkoumat, protože za tím přece stojí ti špatní. H&M Conscious posuzovat nemůžu, protože nemám šanci se k projektu dostat nějak blíž, ale u českého Zoot Lokál, to jde. Jeho tým navazuje spolupráci se značkami a tvůrci, kteří stojí o to, aby móda přinášela dlouhodobou radost nejen těm, co ji nosí, ale i těm, kdo ji vyrábí. V rámci celého Zootu jde zatím o malý projekt, který ale časem může být mnohem větší. A k alternativě módy z řetězců - nevím, jestli je to se second handy tak v pohodě, jak se na první pohled může zdát. Kromě toho, že podmínkou jejich fungování je právě úspěch trendy značek, se mi dovoz obnošené módy ze zahraničí nezdá zrovna eco-friendly. Lokální blešáky jsou na tom líp, ale jen v případě, že jejich cílem není prodané oblečení nahradit novým - tím, co se prodává v řetězcích. A tuhle jistotu při zakoupení nošeného kousku nikdo nemá. A právě proto je potřeba hledat alternativy ve fromě "košer" tvorby domácích designérů, která vzhledem k odpovídajícím cenám přirozeně zmenší množství pořizovaného zboží. Tahle forma poptávky zároveň podporuje tvůrčí energii a nové nápady, což je z mého pohledu rozhodně potřeba. Pro spokojenost tvůrců i spotřebitelů. A mezi alternativy bych zařadila i čerstvé kousky ušité ze starých materiálů, jejichž zdrojem je obnošené oblečení. Tak jako to třeba dělají holky z Forewear, které spolupracují právě se Zoot Dobro.

      Vymazat
    3. pokud to působí tak, že tady lobujeme za nějakou naší v pěti minutách vygenerovanou představu o tom, jak vylepšit svět, tak nás to mrzí. k takovému černobílému vidění světa máme dost daleko, je ale asi naše chyba, že to neumíme líp podat. to, jak tady zanechat menší (nejenom uhlíkovou) a napáchat naším pohodlným životem obyvatele západního světa co nejmíň zla, řešíme na denním pořádku a nejen v rámci módy. takže zoot a jeho projekty dobro a lokál neodsuzujeme jako a priori špatný, jenom nás zatím moc nepřesvědčil o tom, že je to pro nás dostatečně dobrá alternativa. blíž nám je v tomhle ohledu molo7, které zastupuje nepoměrně větší část tuzemských designérů bez toho, aby muselo propagovat fast fashion značky. navíc nás u 'lokálu' trochu mrzí právě ten branding na zoot lokál - preferovaly bychom, kdyby se produkty cz designérů prodávaly pod jmény jejich vlastních značek, stejně jako se tam prodávají třeba 'černé legíny vero moda'.
      tvoje stanovisko chápu, jen se nejspíš rozcházíme v názoru, co je nejlepším řešením. kočky prostě arogantně zastávají tezi, že nejlepší je zamést si před vlastním prahem, než se bude někdo tlačit do společenské odpovědnosti. to byla myšlenka článku, pokud můžu mluvit za pipilotti. a já si myslím, že je skutečně důležitější chtít od sebe víc než selfie kampaň, obzvlášť pokud se jedná o osoby s potenciálem ovlivnit své okolí. fashion blogeři by podle nás měli usilovat o víc než jednorázovou kampaň s fotkou na instagramu. pokud někdo dlouhodobě propaguje řetězce, aby pak na jeden den poukázal na jejich problematiku a poslése se vrátil k jejich propagaci, nevidíme v tom nic jiného než pokrytectví, ať se snažíme sebevíc. pokud se ale třeba někteří fashion blogeři 'probudí', bartery s fast fashion značkami zavrhnou a rozhodnou se pro podporu lokálích a etičtějších značek, samozřejmě budeme nadšené, jen si moc netroufáme být v tomhle ohledu tak optimistické. každopádně - čím víc se o téhle problematice mluví, tím líp. a my o tom mluvit chceme zrovna třeba v kontextu toho, že selfie nestačí a že i firmy jako zoot by snad mohly udělat víc.

      a ještě k těm second handům - ochody s odloženou rychlou módou s británie nevidím jako skvělou a bezúhonnou variantu, spíš právě kvůli oné dopravě z uk (a faktu, že se někdo obohacuje na vyřazeném oblečení), nicméně i lokální designéři například nemají moc na výběr a musí pracovat s bavlnou dováženou z asie a ani to z hlediska přepravy moc eko není. nicméně jsem se v předešlém komentáři špatně vyjádřila, měla jsem spíš napsat 'oblečení z druhé ruky'. jako nejférovější alternativa se mi jednoznačně jeví chrarita obchody (které u nás zatím bohužel nejsou tak rozšířené, jak bychom si přály, věříme ale, že se blýská na lepší časy), v nichž svým nákupem zároveň můžeme podpořit dobrou věc, a pak samozřejmě upcyklované oblečení a diy kousky z materiálů z druhé ruky.

      Vymazat
  8. úplně chápu tohle rozhořčení, ale osobně jsem se k tomu přidala právě proto, že bych byla ráda, aby si aspoň pár těch "fashion bloggerek" a jejich followerů díky takovýhle akci, která je pro ně srozumitelná a chytí se na ní, uvědomili, že to, co dělají, není ok. přece jenom lidí, kteří záměrně nenakupují v řetězcích a snaží se jet slow fashion je tady pořád strašně málo a každý, komu to jednou dojde, je hrozně důležitý. sama to hodně řeším a jsem ráda že zmiňujete elektroniku, o které se většinou moc nemluví. fakt jsem teď řešila, kde sehnat mobil, který by nebyl vyrobený v asii a zatím se mi to nepodačilo, jediné na co jsem narazila je fair trade mobil (http://www.fairphone.com/), u kterého se na webu říká, že je košer, ale když se podíváš, odkud jsou jednotlivý součástky, stejně tam zase ta čína a spol. figuruje. kdybyste někdo věděl o zaručené férovým mobilu, případně i notebooku, budu moc ráda za info.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. po bližším zkoumání vypadá fér elektronika jako hodně utopická záležitost, nicméně třeba se ti bude hodit trochu infa odsuď - make it fair a greenpeace guide to greener electronics

      Vymazat
  9. Na mě to taky bylo fakt silný kafe. Líbí se mi, jak jste si všimly, že je to ukazování prstíčkem někam jinam, ale na vlastní zodpovědnost se zapomíná. Přítel mi nedávno vyprávěl o kampani na nějakej novej mobil. Ta kampaň probíhala tak, že se lidi měli natočit při ničení svýho starýho mobilu a za to dostali tenhle novej. Jenže všechny ty jejich "starý mobily" byly samý smártfouny, žádný krabice se starou klávesnicí. Lidi jsou dost tvrdě učený, aby si kupovali spoustu novejch věcí, i když je fakt nepotřebujou. Dělaj se z nich malý děti bez názoru, ale asi není úplně jednoduchý se z toho dostat, když jsou všichni okolo nastavený úplně stejně.
    Eliška

    OdpovědětVymazat
  10. Holky, kočky, k těm alternativám bych přidala český handmade, DIY vlastní i cizí, flééér. Jinak díky za článek - bohužel to ani s bojkotem není tak jednoduché: kdyby Evropa přestala kupovat šatičky ušité polootroky v Bangladéši, půjdou tito žebrat. Tady je velký prostor pro to, co by mohly udělat právě korporace, a nejefektivnější bojkot by byl takový, který by zatlačil na ně: vaše hadříky budeme ignorovat, dokud nezlepšíte pracovní podmínky.

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj, ráda bych tu trochu neoficiálně odpověděla za ZOOT.

    (1)
    Předně mě štve, že jsme lépe nedořešili tu “fialovou krasokabelku” protože jsme se o ní v době kampaně bavili (grrrr), pak to nějak zapadlo a hlavně jsme nevěděli, jak to nejlíp vyřešit - když ji stáhneme z prodeje, tak co s ní? Byl by z ní akorát odpad (což je i teď, docela patrně). Benettonu už jsme za ní dávno zaplatili, takže to je passé (už s nimi ale neděláme) a taky každá tržba z věcí, co již na skladu máme, nám umožňuje nakupovat další, třeba férovější zboží… Zkráka jste trefili slabinu systému a zabolelo to.

    Ale osobněji k tématu. Do ZOOTu jsem nastoupila v srpnu, mám tam na starosti projekt DOBRO. a ze své povahy také přináším na stůl do zasedačky cokoliv, co se týká udržitelnosti v módě a "vyvažování karmy" - prostě takovej firemní Don Quijote, kterého si dobrovolně najali a platí ho.

    Při Fashion Revolution se tentokrát mým "idealistickým řečem” nikdo nesmál a ve vzduchu bylo cítit, že otřesná situace celého průmyslu, kterou jsem zapojením do FR kampaně všem v ZOOTu trochu masochisticky připomněla, tým vedení docela zajímá a lidsky trápí...co s tím v naší pozici je ale samozřejmě velmi komplexní a nepříjemná otázka.
    Od té doby ale občas z nákupního oddělení zaslechu údiv “tyjo, značka XY taky šije v Bangladéši, jo? no teda!" vnímájí se tu teď jemněji rozdíly mezi Bangladéší, Tureckem, Čínou, Kambodžou, Vietnamem apod. Interní informovanost rozhodně vzrostla a i to se počítá, proto měla FRD speciálně vyrobené guidelines, co můžete dělat, když jste značka, prodejce apod. Na tom, že teď máme informovanější zaměstnance se ale účinná kampaň navenek postavit nedá, nebo dost těžko - to asi chápete:)

    Popravdě, respekt u nás projevený celému tématu, diskuse s našimi "head of buying" nebo se zákazníky na výdejně na Hlaváku (kde jsem byla celý den) byly pro mě cennější než všechny fotky, co jsme publikovali jako “ten buzz kolem”. Stejně tak emaily od lidí, kteří si udělali kvíz na zootmagu a spolu s odpověďmi mi posílali emaily o tom, jak to pro ně bylo poučné…I za tou dvackou do fondu si stojím, protože to je opravdu výjimečná situace a převedeno na tamní měnu je to nakonec dost peněz pro konkrétní lidi.

    OdpovědětVymazat
  12. (2)
    Zároveň si myslím, že celý koncept "selfies" v té kampani FRD zůstal trochu nepochopený a nevyužitý, na fotkách se přece měly označovat konkrétní značky a lidé se měli od jejich PR oddělení dožadovat odpovědi na otázku "Who made my clothes”…to je podle mě dobrá myšlenka využití sociálních sítí a popravdě mě udivuje, že nám nikdo (!) na zeď nic neposlal s touto otázkou. To bychom se teprve zapotili … :)

    ZOOT momentálně může jakémukoli "nezisku" i designérům pomoct hlavně s propagací, poskytnutím prostoru na stránkách s ohromnou návštěvností i v newsletteru, který čte přes 200 000 lidí různého věku, zaměření a vzdělání po celé ČR… Obecně můžu říct, že nálada "dělat víc" (nebo v tomto případě míň?) v ZOOTu je. Ať už co se týče větší podpory lokálních výrobců, nebo rozšiřování “zodpovědného” sortimentu. Chvíli to potvrá a nemůžu teď jít víc do detailů, protože vše je zatím ve fázi čerstvé diskuse, kterou i FR kampaň celkem akcelerovala.

    To, že momentálně vyděláváme na fast-fashion modelu celého trhu je z části pravda, ale taky bojujeme s chováním českého spotřebitele, který stále nejvíce nakupuje "značkové cokoliv" ve slevě a drahé poctivé značky se prodávají podstatně hůř. Záběrem na veřejnost jsme přecejenom úplně jinde než MOLO 7, Freshlabels apod. ZOOT se ale mj. snaží prosazovat menší značky jako konkurenci těm “velkým, rychlým a zlým” i všemocným řetězcům v nákupních centrech a zároveň to dělá v masovějším, celorepublikovém měřítku…

    I kampaň jako Fashion Revolution Day tedy myslím, může pomoci postupně připravovat obecné povědomí a celkově půdu pro to, aby se móda mohla začít zpomalovat, ať už zdola, zhora nebo zevnitř celého komplexního řetězce. Jak píše Veronika, každý člověk nakousnutý člověk se počítá, ať už rozhoduje o svém nákupu nebo o vedení firmy…

    (Ještě k poznámce proč se výrobky designérů prodávají pod názvem ZOOT Lokál - je to proto, že tvůrci byli přímo osloveni, aby udělali něco pro tuhle “značku”. Výrobek vždy vznikal na toto zadání, nebyl to hotový produkt jenom vzaný do komise. ZOOT pomáhá s výrobou produktu (v některých případech ji celou produkčně zajišťuje i platí), s focením, balením, propagací, uvedením na trh, logistikou, účetnictvím - je tam mnoho neviditelné práce i rizika na naší straně, takže je to zkrátka oboustraně výhodná spolupráce.)

    Jinak díky za diskusi a respekt za názory!

    P.S.: Elektronika je nejhoršííí !!! !!! (…jdu spát)



    OdpovědětVymazat