21. 3. 2014

kočičí 'white whine'



kočky jsou unavený okolním světem, přišel na ně splín a utíkají před ním do fiktivních literárních (nebo seriálových) světů - nevyhnuly se nám manga komiksy, true detective ani skandinávský detektivky. ty nás provázely celou letošní (ne)zimou, kdy se nám (i na náš velmi nízký standard) málokdy podařilo opustit pohodlí postelí a našich imaginárních přátel. přihodily jsme k dobru pár návštěv nemocnice, aby to nevypadalo, že jen prokrastinujeme a 'nežijeme život, ale jenom ho krájíme' (90s kids, anyone?). 
i kočky prostě občas potká menší, nebo v našem případě asi větší, kolektivní vyhoření. to když se po chvíli existence mimo internetovej svět rozhlídnou a zjistí, že se toho moc nezměnilo. snad jenom ze slova 'vegan' se stala inovativní obměna nadávky 'hipstr' - pro ty, co se jich to rozhodně netýká, páč nejsou socky nebo hipíci, aby si doma vyráběli vlastní tofu, lepší je zajít si do hotelu na avantgardní brunch, carpe diem, žejo (yolo je pro nevzdělanej póvl), ale zároveň nejsou žádný snobi, aby si nekoupili něco v těch slevičkách v háemku.
a když už mluvíme o háemku, na náladě nám nepřidává ani uvědomělý 'aktivismus' a výkřiky o tom, že díky fast fashion v bangladéši umírají chudý děti, druhým dechem kontrovaný uznáním toho, že zdejší pobočka háemka podporuje lokální umělce a občas i nějaký ty aktivistický snahy zachraňovat polorozpadlý lázeňský budovy. my kočky si jako správný naivní pseudoaktivistky (co sedí za klávesnicí a smutní nad stavem okolního světa) myslíme, že globální korporace jsou ekonomický a především enviromentální zlo, ale stejně jako jejich marketingový specialisti máme za to, že jejich úspěch záleží především na kupčí síle, aka na nás, ovečkách. a tak se snažíme nepodporovat to, co se nám nějakým způsobem příčí.

mezi záplavou zvláštních marketingovejch nabídek a kreativních píár mejlů* se totiž nedávno v našem inboxu objevil jeden, vyčítající nám, že nám víc než o chudáky děcka v rozvojovejch zemích jde o kočičky a jejich kožichy, protože oděvní fast fashion průmysl není nic jinýho než vykořisťující otrokářství. nic, co bychom nevěděly, ale asi to není z našeho vystupování tady na blogýsku úplně patrné. zatímco se některé fashion blogerky vydávají vstříc real fashion challenges, jež pro ně znamenají stopku barteru s fast fashion řetězci, my jsme tenhle druh spolupráce vždycky podvědomě odmítaly. s našimi úlovky z charit a sekáčů, doplněnými občasnými kousky od mladých českých designérů, jsme prostě spokojený, nepotřebujem birkinku ani třicet párů kožených bot. a myslíme si, že to nepotřebuje vlastně nikdo. vtipkujeme o socka stylu a přitom doufáme, že původ našich šatníků bude jednoho dne důležitější než fakt, jestli máte na ples tu správnou dýlku sukně a vhodnou barvu manžetovejch knoflíků. melise nicméně fandíme a doufáme, že nezůstane jenom u toho jednoho výkřiku do tmy český fashion blogosféry. blogeři by si podle nás měli svůj vliv a společenskou odpovědnost a taky potenciální nezávislost a jakousi pozici role modela uvědomovat častěji. 

*mimochodem, jedním z mejlů, které jsme v posledním týdnu obdržely, byla i žádost o vyhotovení psaníčka. tak jenom pro obecný info - kočky psaníčka ani baleríny ani nic jinýho nešijou, ani by to nezvládly. teda až na idu aka yanu thal. ta zvládá nejen to, psaní tady ale prozatím pověsila na hřebík, páč je busy vystavováním svý limitovaný edice kousků pro projekt slečny/pinkabinet v gasku. my ostatní (aka miakarina a pipilotti) jsme rády, když si zvládnem přišít knoflík, popřípadě uplést šálu. 


jakkoli to může znít teatrálně, každý z nás díky svým na první pohled bezvýznamným  každodenním volbám utváří tenhle svět, nebo spíš jeho budoucnost. uvědomujem si, že někoho nemusí životní podmínky nebělošských obyvatel v zemích třetího světa ani trochu vzrušovat, nám ale lhostejnost nepřipadá jako bezvýznamný zlo. a jediný, co můžeme dělat, je snažit se - alespoň tak, jak je v našich silách - informovat nebo třeba inspirovat. v čemž popravdě docela tápem, nemáme charisma vivienne westwood a zároveň nechceme znít přesně jako ten druh fašizujícího diktátu, kterej se nám tak protiví. kočky nejsou žádný samořečený světice či 'lepší lidi' s patentem na pravdu, prostě se jenom snažíme žít tak, abychom na konci dne nemusely samy sobě nic vyčítat. 

jiným slovy taky máme svoje first world problems (aka white whine) a občas se nám vedení blogýsku jeví trochu beze smyslu. nejen, že máme pocit, že nevytváříme a nepřinášíme nic zajímavýho, nezřídka nís napadne, že to vlastně nikoho nezajímá a nic nemění. větší zlo a morální prohřešek jsou podle všeho viditelný ramínka od podprsenky, hovnodorty, tvořeníčko nebo 'horolezecká' obuv ve městě...



spring is coming, opustily jsme naše fiktivní světy a zjistily jsme, že život jde dál. na naší urban zahrádce vyrašily fialky a loňská petržel a nám nezbývá nic jinýho, než věřit, že dystopický vize nejsou až tak aktuální a jediná obyvatelná planeta v nám známým vesmíru má pořád ještě šanci, že si lidi uvědomí, že příslušníci druhu homo sapiens sapiens jsou všechno pozemšťani, že kvůli momentu nacpanýho pupku nemusí živořit a krutě umírat zvířata a kvůli nový trendy barvě sezóny a jinýmu střihu trička vykořisťovat chudší část populace a ničit ekosystém.


budeme se nicméně snažit nahlížet na svět pozitivně. i přes naší momentální skepsi jsme narazily na pár projektů a počinů, které pro nás představují pomyslné svíčky ve tmě, záblesky naděje, či jakoukoli jinou metaforu vyjadřující prostě to, že to snad ještě není tak v háji, jak si občas myslíme:


ekologicko-sociální projekt zdrojovna - recyklační dílna, jenž chce nabídnout alternativu ke sběrným zdrojům. víc se můžete dočíst na ekolistu



nezisková organizace kokoza, podporující kompostování a zahrady v městském prostředí. na svědomí má mimo jiné i komunitní zahradu na pražským jižáku, tedy v místě, kde by to asi čekal málokdo. 





thre3dprint.tumblr.com
open source knitting - přístroj, který vám díky speciálním softwaru podle digiitálních dat uplete design na míru. i my kočky jsme totiž mezi vším tím hrabáním se v hlíně a výrobě domácího tofu technokratický optimistky a věříme, že v 3d tisku je budoucnost bez nebetyčný nadprodukce a vykořisťování. 




a konečně nedávno odstartovaná dokumentární tv série cosmos: a spacetime odyssey, zabývající se nejenom astronomií a fuck yeah science atd, ale minulostí, současností i budoucností života, potažmo člověka, na zemi a ve vesmíru. reloadovanou verzi edukativního a nesmírně inspirujícího počinu z počátku 80.let měl na svědomí hrdina popularizace vědy, propagátor seti programu a kočičí miláček carl sagan. za tu nynější zodpovídá astrofyzik a řiditel haydenova planetária neil degrasse tyson, známý ve všech zákoutích internetu díky badass meme

a pár příjemných událostí máme taky za sebou... například jsme si popovídaly s naší milovanou petrou ptáčkovou, v jejíchž výtvorech jsme před nějakou dobou nafotily naší múzu petru. můžete se tudíž těšit na fotky i rozhovor, ze všeho nejdřív ale na jarní playlist pro divoženku 21. století. 

15 komentářů:

  1. Snad nejlepší článek, co se tu objevil. Možná proto, že nejsem Pražák, si moc neužívám články o všech supr věcech, co se v hlavním městě dějí a každé povídání o globálních problémech, které se týkají i mě, mě nesmírně zajímá. Málo se o tom mluví a i já, extra-eco-nazi-pasivní milovník udržitelnosti, občas potřebuju připomenout, že všechno, co děláme, nás pomalu pohřbívá. A hlavně, že to můžem změnit

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. děkujeme. jsme rády za každou kapku optimismu, která nás utvrzuje v tom, že tady to naše blogýskování snad není úplně k ničemu...

      Smazat
  2. Kocky, to byl dost vyzivny clanek:-) ale dala jsem to!
    Taky mam nekdy pocit kapitalistickeho vycerpani. Ale je to mozna vekem a taky okolnostmi, ktere nas nuti premyslet o vecech dulezitejsich nez nova kolekce v HMku. Skvele jsou veci, ktere podporujete a predkladte tady lidem k zamysleni. A to me nabiji optimismem, ze se rozbiha spousta aktivit, ktere pomahaji lidem uvazovat jinak.
    Diky!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. no jo, kočky už taky nejsou nejmladší...nicméně by nám udělalo radost, kdyby se mezi mladšíma blogerkama našel někdo jako třeba tavi gevinson - někdo s vlastním názorem, postojem, zodpovědností...a uvědomění si toho, že být někomu role model není jenom o radách typu jaký boty jsou must have pro nadcházející sezónu (která patrně nebude trvat dýl než dva měsíce).
      my taky děkujeme! jednak za přelouskání našeho kňourání a jednak za to, že ten optimismus je docela nakažlivej..

      Smazat
  3. jako zajímavé koukání mi přišel i seriál Century of self
    Znáte někdo?

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. century of self má svoje místo na našem ne až tak pomyslým seznamu dokumentů čekajících na zhlídnutí. anonymní doporučení nás ale snad dokope se podívat co nejdřív

      Smazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětSmazat
  5. tedy + za clanek, mam pocit ze se takhle cejti porad vic lidi, je to proste dusledek wageslavingu

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. díky. teď jenom aby byla naše generace s tim schopná něco udělat..

      Smazat
  6. Pro mě osobně je to jeden z nejlepších článků na tomhle blogu.
    A řekla bych, že takovéhle texty mají smysl minimálně (nebo možná hlavně) v tom, že i další lidé, kteří tyhle věci řeší, zjistí, že v tom nejsou sami...
    Dokonce mám pocit, že to je možná jediný způsob, jak to aspoň trochu změnit – když jednotlivci postupně zjistí, že není „divné“ a „out“ nad takovýma věcma přemýšlet, nechat se tím ovlivnit při nakupování, nemít pořád nejnovější hadry apod... A třeba jednou takový přístup začne být úplně normální :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. je fakt, že pokud si lidi, kterým nepřijde normální obměňovat šatník každý tři měsíce, budou svoje myšlenky nechávat pro sebe, přičemž ti, kterým to naopak přijde přirozený, budou tenhle trend šířit dál, nic se asi nezmění. občas to ale kočkám připadá tak beznadějný, že je těžký se přimět k pozitivnímu myšlení. jsme vážně vděčný za komentáře jako je tenhle. díky tomu si nepřipadáme jakože tu něco zbytečně plácáme do větru, ale že to třeba má pro někoho váhu.

      Smazat
  7. Souhlasím s annamae - pěkně řečeno, v běžné společnosti roztroušení asociálové zvláště podléhají pocitu marnosti jejich počínání, když se cítí v něm osamoceni. Kočičí reporty mě obohacují, inspirují a dosti baví, šířit naději je vždycky lepší než jen kritiku, tak se pěkně držte a pište dál! :o)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. děkujeme, my rozhodně nechcem se vším seknout, jenom se to občas jeví tak nějak beze smyslu - jak jsme ty asociální kočky, co je jim někdy zatěžko vylízt z brlohu. takže děkujeme, jsme rády, že to tak není. ale občasný rýpnutí a výlev negací si bohužel asi taky neodpustíme.

      Smazat
  8. Přifařím sem jeden sentimentální fešn koment: preferuju lokální zdroje, a tak jsem s radostí před časem zakoupila bundu z OP Prostějov. Je kvalitní, nadčasová, má krásnou barvu. Teď koukám, jak tam bouraj ty fabriky - a moje bunda žije dál. Divné, jak kus hadru přežil ty baráky...
    Jinak kočičky ♥♥♥ Co bych si bez vás počala - jediný blog, na který se pořád vracím, už pár let. I pro to sdílení hodnot "roztroušeného asociála". (Jen mám notorickou nechuť k registraci, taže pořád anonymně.) Díííky! Eva

    OdpovědětSmazat
  9. bože! zrovna před dvěma dny mi přišla ta myšlenka s krájením života na mysl! yes 90´s :-D

    OdpovědětSmazat