28. 4. 2013

clusterfuck: bangladéšská glosa

nedá mi to a po sdílení pár článků o tragédii v bangladéšské dháce na našem fejsbukovym profilu bych si ještě ráda zaprudila tady na blogu alespoň malou bangladéšskou glosou.
nevím, jestli jste to slyšeli, dost možná byla zpráva o zřícení osmipatrový továrny v bangladéši, při kterém zahynuly stovky zaměstanců, převážně mladých žen,  zastíněna  manhuntem na  islámskýho teroristu v bostonu, objasňováním rozdílů mezi českem a čečenskem, nebo nějakou jobovkou, která se přímo týká nás bělochů ze západu a ohrožuje náš poklidnej život. my  máme ale pocit, že by nás tohle vzdálený neštěstí mělo zvedat ze židle, jsme za něj přece taky spoluzodpovědný. 'made in bangladesh' na našem tričku je totiž nový 'made in china'.



bangladéšský sweatshopy jsou teď ve světě nejvíc  v kurzu; maká se tam totiž fakt za levno a to nejlíp za zamčenejma dveřma v hale, kde neni hasičskej přístroj, únikovej východ, a ještě líp v budově, která je téměř v demoličním stavu. pokud se nepodaří přimět společnosti, které v bangladéši šijí, k přijetí společenský odpovědnosti a důslednýmu požadování  zvýšení bezpečnosti práce v továrnách svých dodavatelů, uslyšíme o podobných tragédiích stále častěji. vyplývá to z informací, který jsme si přečetly například v článku jedný aktivistky z nevládky labour behind the label, nebo v článku petra mareše ze společnosti nazemi, který vyšel v deníku referendum.

mezi značkama, které se našly v troskách zřícený továrny rana plaza byl např. primark nebo u nás populární mango
zdá se nám, že v dnešním propojeným světě prostě nejde říct, že se nás něco netýká, že je nám sice líto, co se děje, ale my to stejně nezměníme, žejo... myslíme si, že se společenská odpovědnost netýká jenom korporací, ale je to výzva i pro nás samotné. to nejmenší, co můžeme udělat, je jít cestou pasivní rezistence - aktivně se nepodílet, nefinancovat, nepodporovat, nenakupovat!

... tímhle výlevem jsem tu právě založila novou  nepravidelnou rubriku s podtitulem 'clusterfuck', kde budeme moct oglosovat věci, co nás fakt štvou, ale nemáme recept na jejich řešení. trochu  ve stylu vágusova 'mrtvýho klidu nedělního odpoledne',  takový kočičí povzdech a zanadávání si na poměry, na svět, na sebe samotný. chtěly bysme vědět, co udělat víc, ale kromě zmiňovaný pasivní rezistence a týhle rubriky nás nic nenapadá, nic než: CLUSTERFUCK!

13 komentářů:

  1. Nedavno jsem si vsimla, ze mam Banglades napsanou i na nekolika kalhotech z H&M....

    OdpovědětSmazat
  2. Pipilotti, díky, mluvíš mi z duše!

    OdpovědětSmazat
  3. Diky za dalsi super clanek a novou rubriku. Mela by to byt povinna cetba vetsiny ceskych "fashion" bloggerek. Prave jsem cetla tento clanek http://www.huffingtonpost.com/2013/04/28/bangladesh-building-collapse-fire-factory_n_3174732.html#slide=1799059..... do toho vseho tam zacalo horet :(

    Jana

    OdpovědětSmazat
  4. dělat se dá ještě to, že se písemně zaprotestuje u zadavatelskejch firem. když jsem hledala email na walmart, narazila jsem pod nadpisem global responsibility na celou sekci věnující se obšírně a velmi nekonkrétně zasazení walmartu na poli ochrany přírody, boje s hladem, emancipyci žen a v neposlední řadě etickejm podmínkám zaměstnanců, který jsou prej úplně samozřejmý (a je úplně jedno, jestli tím myslí zaměstnance ve svejch prodejnách nebo dělnice v dodavatelskejch podnicích, peklo mají všichni). zlo, zlo, zlo. takže co? email jsem nenašla. snad by se dal vyplnit formulářík tady https://corporate.walmart.com/contact-us/store-corporate-feedback#2 a doufat, že si to někdo přečte nebo to raději zkusit poštou (rozuměj ofrankovanej dopis do usa).
    žádnej hodnověrnej email na mango jsem nenašla ani po půlhodnině proklikávání se na jejich stránkách. opět formulář zde http://shop.mango.com/ayuda2/index.faces?opcion=contacto
    takže se ptám, jak to, že je v dnešní době email taková supertajná informace?!
    jinak díky za článek a ať se daří!

    OdpovědětSmazat
  5. jj ale ked potom H&M nabehne s akciou nohavice za 200kc kto by odolal :-/ fakt by sme sa mali hanbit niekedy

    OdpovědětSmazat
  6. Od te doby,co ctu vas blog, tak mnohem casteji nad temahle vecima premyslim, snazim se si maximum veci sit a minimum veci si kupovat anebo si setrit na kvalitni kousky od navrharu. Dekuji, ze nejste jen dalsi blog, ktery zasipava internet kazdotydenim naprosto zbytecnym new in. Jste uzasny a mam rada vase clanky , ktery maji koule a hlavne hlavu a patu...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. No jo, Mici. Jenomže na těch našich látkách nikde není napsané, kde je vyrobili. Což mě třeba i mrzí, protože bych nejraději ze sociálně-ekonomických důvodů kupovala jenom metráž vyrobenou v česku, ale nakonec vůbec nevím, odkud to všechno je.
      Některé holky návrhářky šijou jenom z bio, a to je hrozně krásné, dokud jsem nezačala zkoumat ceny.
      Ale i tak se přidávám k iniciativě "raději si to ušít než nevědět". Ono totiž nakonec ani tričko za 100 není levné, protože doma vyrobený ekvivalent stojí třeba jenom 40 kč.

      Smazat
    2. ...tohle je bohužel pravda. sice může být oblečení od místního návrháře, ovšem z látek, které jsou bůhví odkud a navíc jejich výroba samotná (např. barvení) může být dost neekologická.

      Smazat
  7. jsem jenom smutná, že i když se na cedulky koukám, nemám pocit, že něčemu opravdu pomáhám...made in china/bangladesh/india/morocco všechno prašt jak uhod, ani made in england nebo france nezaručuje, že to ve skutečnosti neušila nějaká útlá asijská ručka

    OdpovědětSmazat
  8. Díky za článek, naprostý souhlas!
    Hlavně mě štve, že jako zákazník to vlastně ani nemůžu ovlivnit tím, co kupuju nebo nekupuju. Protože ať koupím triko za 200 nebo „značkové“ za 2000, tak ten, kdo ho ušil, dostane vždycky jen nějaký minimum a ten rozdíl v ceně shrábne dotyčná „značka“ :-(
    Navíc za ty směšný peníze, který je stojí výroba, by to oblečení muselo být ještě mnohem levnější. Takže ne že my si můžeme koupit levný hadry díky tomu, že ty dělnice tam mají špatný podmínky. Díky tomu akorát ty firmy mají o to větší zisky...
    A takhle je to se vším, nejen s hadrama. Třeba plyšový hračky šijou nejspíš úplně stejně...

    OdpovědětSmazat
  9. http://www.democracynow.org/2013/4/25/over_200_killed_in_bangladesh_factory

    tahle reportáž mi přijde ještě víc shocking než dosavadní info, který jsem měla. banka sídlící v přízemí svoje zaměstnance evakuovala den předtím, zaměstnanci sweatshopů ale museli do práce. zaměstnanci byly donuceni pracovat, přestože byla v budově viditelná obrovská prasklina...chvíli po začátku pracovní doby se pak budova zhroutila.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. holt ludia su tam hodni menej ako dobytok

      Smazat
    2. si piš, krávu vydojíš, sežereš a ještě z ní uděláš boty...z těch dělnic už nikdo nic neušije

      Smazat