26. 2. 2013

návštěva u babičky

nejlepší jsou stejně návštěvy u babičky. jsou tam nejlepší schovky (klidně i na několik měsíců). tam jsem zase malý dítě. všechno kolem na mě dýchne trochu toho tajemna historie a babička mě oslovuje zdrobnělinou v babičovskym zpěvným vibrátu. vždycky přede mne položí talíř s čerstvě upečenýma buchtama a už kolem půl dvanáctý začne prostírat k obědu na starý slaměný prostírání, který si pamatuju už když mi bylo 5 (vždycky jsem jezdila prstem po vyplétaném vzoru z nitek a seskupovala drobečky do skupinek).

tohle jsou mističky, ze kterých jsem jedla domácí kompot (můj táta říká, že jsou tu snad od nepaměti a oba jsme se shodli, že je to naše dětství)

dózy a všechno v kuchyni, kde kouzlem vznikají pochoutky stejně jako v babiččině kuchyni v knížce raye bradburyho. akorát musíme dát pozor na tetu rózu, aby to tam všechno nepřerovnala.

obrázek, který namaloval můj táta když mu bylo asi 14. je na něm chalupa, kam jsme jezdili každé léto a každou zimu. jako malá jsem nejvíc obdivovala tu vránu ve sněhu.

vyráběný hračky o který jsme se jako malí se sourozencema prali. sovičku vyráběl děda a namaloval jí fosforeskující oči, co ve tmě strašidelně svítí. mimochodem vzpomínáte na ten osumdesátkovej film se strašidýlkem cvikýřem?

tyhle fotky měla babička vždycky v ložnici. už jako malá jsem se tam občas vkradla a divila se tomu, že babička byla kdysi taky mladá.

skleničky do kterých nám babička s dědou dávali malinovku se sifonem, když jsme chtěli limonádu.

stroj času

a u strodávných pocelánových hodin v kuchyni jsme vždycky chtěli posouvat závaží nebo se kouknout, co je uvnitř, že to v nich tak cvaká.

a jak jste na tom s návštěvama u babičky vy? taky vám sifon, malinovka a domácí třešňovej kompot navozujou nostalgickou touhu vrátit se do dětství?

7 komentářů:

  1. Krásné fotky plné nostalgie...u babičky se hold nejlépe vzpomíná..porculán, obrazy, které putují z generace na generaci, staré fotky, to všechno dělá tu atmošku.. Já mám dvě dochované staré vánoční ozdoby z Jablonce a ty fakt miluju - připomínají mi nejradostnější chvíle dětství

    OdpovědětSmazat
  2. Krásnej článek :-) Nejvíc se mi líbí ten obraz chalupy a sovička. Zjišťuju, že hodně lidí v mládí tvořilo různý věci nebo malovali. Škoda, že s tím pak většinou přestanou...

    OdpovědětSmazat
  3. Z tohohle postu je mi tak nějak hezkysmutno... Vzpomínám si, jak jsem se schovávala u babičky o prázdninách na zahradě pod obří rebarborou, četla si na zápraží, stavěla z kostek místo obrázků hrady a místo panenky měla vařečku s kapesníkem. A vždycky se hrozně těším na její bábovky a štrúdly, i když jsou úplně obyčejné. Nesmím zítra zapomenout babičce aspoň zavolat.

    OdpovědětSmazat
  4. Já mám ráda hraní na city a proto je tohle pro mě jeden z nejhezčích článků, co jsem tu kdy našla. Hned bych si dala sifon, a klidně jen tak samotnej bez sirupu. A moje babička dělá nejlepší bramborový knedlíky a kapání do polívky .

    OdpovědětSmazat
  5. Díky moc. Popravdě, nerada se tu moc svěřuju, ale babičky jsou prostě nej. Po návštěvě u babičky trpím sentimentem asi vždycky...

    OdpovědětSmazat
  6. Já se vždycky těším na Vánoce, když u babičky jíme kompot z broušené mísy z první republiky anebo vzpomínám, jak mě jako malého posílala do hospody se secesním džbánem s motivem ovoce pro čepovanou malinovku. Do hospody už chodím na pivo, ale kompot z té mísy jíme pořád! :)

    OdpovědětSmazat
  7. aha:D tak podle většiny znamení jsem taky babička

    pragueneedsmorestyle

    OdpovědětSmazat