13. 11. 2013

rozhovor s luckou z momentu

v momentu by kočky nejradši byly pečený vařený. poslední dobou ale buď držíme zdravotní diety, abysme zas nemusely na kapačky, nebo máme moc práce a na vysedávání po kavárnách nám nezbývá čas (taky nás tak litujete?). kavárnu a bistro moment sledujeme od začátku, ochutnaly jsme tam neskutečný množství dobrot, pravidelně tam chodíme na obložený bagely a pro dorty a nedáme dopustit ani na jejich výběr piv z malých pivovarů, český limošky a cider od prágru a kafe z pražíren, který uplatňujou direct trade. na tom všem nás baví nejen snaha být co nejvíc 'fér' (veganský jídlo, sezónní potraviny, lokální produkty a pražírny), ale hlavně tam našim zmlsaným kočičím jazýčkům chutná.



rozhovor s luckou z momentu vznikl na začátku léta (proto máme na fotkách spoustu kytiček a matilada je mini-miminko), mezitím se některý věci trochu posunuly dopředu a lucka byla tak hodná, že nám k odpovědím přidala i aktuální informace. povídaly jsme o všem možným - o veganství, 'scéně', ale i úskalích podnikání a o tom, jaký to je, když se takhle někdo rozhodne splnit si sen. nedávno jsme měly takový světlý moment, kdy jsme si na tenhle rozhovor vzpomněly a s radostí jsme si ho znova poslechly. doufáme, že se vám bude líbit tak jako nám...




ROZHOVOR S LUCKOU Z MOMENTU, PRAHA – VINOHRADY, LÉTO 2013

11K:  co jsi dělala před tím, než jste otevřeli moment?
Lucka: já jsem žila v berlíně, tam jsem pracovala v kavárně, v takovým veganským bistru. 
11K: jak dlouho?
Lucka: dva roky. a pak jsem se sem vrátila. já jsem vystudovaná sociální pracovnice.
11K: což se ale do kavárny velice hodí.
Lucka: já jsem moc nevěděla co se sebou. člověk něco vystuduje, dělá něco jinýho...
11K: to my moc dobře známe. to je podle nás problém naší generace...
Lucka: a tam jsem si říkala, že hrozně ztrácím kontakt s tou praxí. tu práci jsem nemohla dělat v německu, neumím totiž moc německy. tak jsem se vrátila sem a dostala jsem možnost dělat sociální pracovnici v proxima sociale,  kde pracoval můj kamarád, ale odešla jsem strašně rozčarovaná. už asi po půl roce jsem měla pocit, že to nejde, že to není nic, co by mě bavilo. tak jsem s tím pak sekla. chvíli jsem dělala v kavárně nová syntéza. a pak přišla tahle možnost, že budeme mít vlastní kavárnu. 
11K: a to vzniklo jak? nás by zajímalo, co tě k tomu vedlo. jestli to byla nějaká náhoda, někdo vám řekl 'hele, tady je volný místo, nechcete si tu otevřít kavárnu?', nebo jste o tom dlouho přemejšleli? je dost lidí, co by něco takhle chtěli začít, ale nemaj žádný zkušenosti...
Lucka: my jsme to docela plánovali. ten nápad přišel od jednoho kamaráda, kterej měl možnost investovat. tak jsme se o tom hodně bavili, spřádali plán. říkali jsme si, že v praze hodně chybí veganská kavárna, bistro. něco, co nebude vlastnit křesťanská sekta nebo tak. my jsme se o tom bavili hrozně dlouho, ale vždycky to bylo spíš takový jako 'tak někdy, možná'. a pak přesně přišla ta doba kdy já si najednou řekla 'já nechci bejt sociální pracovnice a dělat v něčí kavárně je sice super, ale mě by vlastně hrozně bavilo dělat něco svýho'. tak jsme začly plánovat s jednou mojí kamarádkou - nejdřív jsme se tak jako z hecu chodily koukat po prostorech, to bylo někdy loni v dubnu. bylo to dost beznadějný - buď hrozně drahý, ošklivý, nebo blbá lokalita. takže dřív než jsme se vůbec k něčemu dostaly, ona odletěla do států, kam se dostala na školu. a pak se najednou objevilo výběrko na tenhle prostor, tak jsme si řekli, že to zkusíme, tenhle prostor se mi líbil. a ve chvíli, kdy už jsem hledala jinou práci, tak jsme to získali. po třičtvrtě roce jsme ho našli. myslim, že je celkem důležitý mít dobrej byznys plán. mně bylo naprosto jasný, co chci dělat, co mi tu chybí. myslim, že o tom to hodně je, říkám si, že třeba právě proto mají tenhle podnik lidi rádi,  že to odráží něco, co mám ráda já. hrozně ráda se bavim s lidma, chci poznat lidi, co sem chodí. vždycky jsem chtěla mít místo, který bude pro lidi milý. pro mě to není podnikatelskej tah, jakože 'budu na ty lidi hodná a oni pak přijdou znova'. jasně, že to je výsledek, ale mě ty lidi fakt zajímaj, baví mě poznávat ty, co sem chodí znovu. náš plán byl jasnej - nějaká lokalita, kde bistro není, takže jsme hledali hlavně smíchov a vinohrady. a padlo to na vinohrady. 
11K: ještě dejvice by byly super...
Lucka: no, už asi tři lidi nám říkali, jestli si tam nechcem udělat pobočku. já jsem předtím bydlela na arbesáku a měli jsme tam vyhlídlej takovej prostor za rohem. jenže za to chtěli neuvěřitelný peníze, to bysme nedělali nic jinýho, než jenom vydělávali na nájem.


11K: a jak to teda bylo, když jste se rozhodli, že tadyten prostor na vinohradech vemete? tos měla ušetřený nějaký peníze, nebos měla něco přislíbenýho od kamarádů-investorů?
Lucka: v podstatě jsem si část půjčila a část byly takový neoficiální půjčky v podobě různejch investic. jeden můj kamarád tady vlastní kávovar...řekl mi 'já miluju kafe, tak ti tady přispěju a zainvestuju do kávovaru.'
11K: to je takový hodně komunitní.
Lucka: já jsem se tohle naučila v berlíně. moji kamarádi si tam takhle zařídili hostel. po čase narazíš na lidi, co maj nějaký možnosti investovat. mam známý, co třeba podnikaj pět, deset let. a když má někdo nějaký úspory, je jim teoreticky jedno, jestli je uloží v polštáři, bance nebo je investuje do kavárny.
11K: takže je to taková investiční komunitní kolaborace?
Lucka: já si myslim, že je skvělý vycházet z nějaký komunity. pro nás ty peníze nebyly zas tak obrovský z toho důvodu, že spousta kamarádů se na tom prostoru nějakým způsobem podílela. na jednu stranu to bylo extrémně náročný, doteď přemejšlím, že ten stres z tý rekontrukce jsem si mohla odpustit, kdybych si půjčila peníze a najala si firmu a řekla jim 'potřebuju tohle, bude to stát tolik a bude to v takovým termínu' a já mohla mezitím řešit jiný věci..
11K: i když ono by to ani v tom případě nemuselo jít tak hladce. víme, že natálka steklová, když si otevírala kavárno-obchod, pořád to datum otevření posouvala, protože zedníci slíbili, že něco bude tehdy a tehdy a bylo to až za dva měsíce. jak dlouho vlastně trvala ta vaše rekonstrukce?
Lucka: přes tři měsíce. a samozřejmě byly věci, na který jsme si museli najmout profesionály.
11K: tady to předtim bejvalo dost hrozný, ne?
Lucka: byla to čtyřková hospoda dvacet let. my když jsme ten prostor viděli, tak jsme si říkali 'skvělý - kolaudovaná restaurace, to jsme přesně chtěli'. představovali jsme si, jak ten prostor uděláme hezkej. jenže pak jsme zjistili, že tady nefungujou rozvody elektřiny, že odpady jsou úplně špatně, že voda se celá musí převést... a samozřejmě jsme tady chtěli mít všechno v pořádku, kdyby přišla nějaká kontrola. pak přišel kámoš, kterej je elektrikář, a říká 'tady je elektřina, který se bojim i já'. takže z šestitýdenní plánovaný rekonstrukce typu 'vymalovat, udělat podlahy a zútulnit prostor', se stalo patnáct tejdnů.


11K: víme, že komunita lidí, co tady na tom pracovala, je částečně i z anarchistický scény. a když jsme viděly fotky a poprvý sem přišly, tak nás trochu překvapilo, že to tu nevypadá třeba jako v salé, žejo. asi jste nechtěli, aby to bylo vnímaný jako nějakej 'sektářskej' nebo anarchistickej podnik..
Lucka: já jsem tady z toho nechtěla  mít nějakej subkulturní prostor. ono to z toho ale vychází, já jsem v subkultuře vyrostla, je mi blízká, většina mejch kámošů vychází z něčeho podobnýho. a myslím, že to se promítá ve způsobu, jakým tohle chci dělat. někdo se mě třeba ptal, jestli mi nevadí konkurence. já chci ale přece vytvářet nějakou lokální síť, nezajímá mě 'konkurence', nebudu lidem říkat 'támhle je jiná kavárna, tam nechoďte'. chodí sem třeba lidi z bio zahrady, já k nim zase hrozně ráda chodím na štrůdl. přijde mi, že je rozhodně lepší spolupracovat. je skvělý potkávat lidi, který dělají stejný věci. a líbí se mi, že tady vznikají nový podniky. 
11K:  vás navíc ostatní veganský podniky nemusí brát jako konkurenci, ale naopak, protože propagujete dobrý veganský jídlo. takže, když si někdo otevře veganskou restauraci v nějaký jiný čtvrti, tak to bude mít mnohem snazší, protože už tady někdo vyšlapal tu cestičku, že veganský jídlo je super.
Lucka: já si myslim, že lidi si dobrý věci najdou. když člověk dělá věci, do kterejch dává sebe - ono je to hrozný klišé - ale podle mě se to v tom odrazí. no a my jsme nechtěli mít něco jako salé, nechtěla jsem, aby ta kavárna byla nějak uzavřená.
11K:  salé má zas úplně jinou funkci, nejde tam tolik o jídlo, to o to jde tady třeba hodně.
Lucka: je v tom trochu rozpor. na rovinu ti to nikdo neřekne, ale já vim, že spousta mých kamarádů sem nechodí, je to tu pro ně moc hipstr a snobský...


11K: docela rychle se tu z toho stalo celkem trendy místo, ne? zaznamenaly jsme, že se o momentu například psalo v souvislosti s novejma trendy podnikama v praze.
Lucka:  no a teď o nás něco vyšlo v instyle, v článku o bistrech, haha.
11K:  fakt jo? my koukaly, co to tady máš za zajímavej časopis. ukaž. 
Lucka:  a použili tam ty vaše fotky.
11K:  haha, to je pro nás pocta, že jsme v instylu. my to jednou dotáhnem daleko... 
Lucka: já na to právě nechtěla moc jít přes veganství. čím udělat veganství lepší službu než tím, že sem budou lidi chodit. já jsem šťasná kdykoli přijde někdo, kdo řekne 'tyjo, já jsem nikdy neměl sojový mlíko v kafi a je to super'.
11K:  když jsme tady byly poprvý na obědě, trochu jsme se rozhlížely po ostatních a došlo nám, že nikdo z nich  vlastně není vegan. zaslechly jsme, jak třeba říkaj 'tyjo, to je zajímavý, to jsem nikdy nejedl'... přišlo nám hrozně fajn, že neměli předsudky a evidentně jim chutnalo.
Lucka:  přijde mi to skvělý. když třeba vidim lidi ze socialbakers, který k nám hodně chodí, a říkaj nám, že máme nejlepší dezerty. a to jsou přitom lidi, co běžně chodí na oběd někam na maso. a o tom to je. já nepotřebuju někomu cpát obrázky zabitejch zvířátek a že mlíko je vražda. spoustě lidí to vadí. já jsem veganka pět, šest let, ale nemám zapotřebí to někomu cpát. myslim, že veganský jídlo může bejt fakt skvělý a nemám zapotřebí o tom nikoho přesvědčovat jinak než právě tim jídlem. a to, že sem chodí lidi, který nejsou vegani a který jí jinak - to je jedině dobře, když o tom ty lidi přemejšlej.


11K:  a jak ses vlastně dostala k veganství? 
Lucka:  byla jsem vegetariánka a časem jsem prostě kolem sebe začla mít víc lidí, kteří byli vegani. v hárdkórový scéně fungovala taková ta propaganda, haha, všichni koukali na earthlings a tak.
11K  pipilotti: no jo, ideologie se nejlíp šíří skrze vztahy, žejo. třeba takový kámoši maj hroznej vliv. miakarina: ale já jsem asociální mrdka. pipilotti: ale vidíš, jakej na mě máš vliv, teď jsem podle ježků udělala úplně nejlepší domácí vegan jogurt. já normálně nemám sojový jogurty ráda, sním je, ale s takovým lehkým odporem. ale tenhle je fakt výbornej.
Lucka: je to skvělý, když lidi překvapí, jak je to dobrý. no, takže jsem se k tomu asi dostala přes tu scénu a pak už mi to přišlo přirozený. přijde mi, že se v tom člověk hodně vyvíjí. já jsem to měla dřív hozený hodně eticky. teď to mám víc tak, že jako stárnu, tak měknu. můj partner třeba ani neni vegan. já vždycky říkám, že jsem tak z 90% veganka. někdy mě i mrzí, že mě gastronomie začla zajímat až potom, co jsem se stala vegankou. spoustu věcí neochutnám. já hrozně ráda chodím na večeře. nemám problém občas ochutnat neveganský věci. ne, že bych si je kupovala nebo objednávala. obzvlášť mě to zajímá třeba u sladkostí.
11K: ten rozdíl?
Lucka: třeba občas nemám s čím porovnávat. tak v tom vyměkkávám. z etickýho hlediska se mi furt nelíbí tenhle spotřební systém, ale ten se mi nelíbí celej, není to jenom o zvířatech.
11K: člověk ty ústupky furt někde dělá, žejo. i když se mu nelíbí společnost, ve který žijem, nebo ta enormní spotřeba... my hodně řešíme třeba etiku oděvního průmyslu a tak. a je vidět, že spousta věcí jde dělat snadno, ale zároveň máme foťák, mobil, to jsou bohužel věci, který si samy nevyrobíme. nemusíme si kupovat trendy nový věci, ale stejně člověk někde dělá ústupky. obdivujem lidi, který jsou takhle hárdkór ve všem. že když vidí, že to takhle nemá bejt, tak to prostě nedělaj.
Lucka: hlavně pak vidíš lidi, který o veganství řvou hrozně nahlas, ale kupujou si všechny ty exportní potraviny. přijde mi, že o tom lidi někdy nepřemejšlej. některý lidi vidí biozeleninu, řeknou si super, ale už je jim jedno, že je třeba z holandska. a takhle mi to občas přijde i u toho veganství... kdysi se vedly hrozný debaty o tom, jestli jíst nebo nejíst vydampstrovaný mléčný výrobky. a já jsem vždycky říkala, že je spotřebitelsky užitečnější sníst jogurt z konťáku než jít a za peníze koupit tofu.
11K: taky nechápem, že se tohle vůbec řeší...
Lucka: já zažila takovejch debat... dokonce oficiálních, v salé.
11K: nám teda vždycky přišlo, že je to přirozený. a třeba maso se čekovalo a brali to lidi pro psy.
Lucka: proč ne, žejo.
11K: to máš taky podobný jako s nálepkama eko a bio. i z vegan věcí se stává takový trendy zboží, který si člověk koupí nehledě na vysokou cenu.
Lucka: no ohledně toho, jak je to drahý - mě trochu rozčiluje, že tu občas od některejch lidí slyším, že tady máme hrozně drahý věci. už je ale nenapadne, že používáme třeba dvakrát dražší suroviny.
11K: na druhou stranu je to mnohem lepší, než to tady bylo před pár lety. obzvlášť v praze, lidi si zvykli na trhy, biopotraviny, vidí rozdíl mezi vajíčkem za tři koruny a za patnáct korun, líp si tu cenu a kvalitu propojí.
Lucka: někdo mi i říkal, že je to tady nedostupný pro lidi, co chtěj jíst vegansky. jenže ve chvíli, kdy chceš dělat věci dobře a kvalitně...
11K: …nemůžeš dělat kompromisy.
Lucka: … a třeba sojový mlíko prostě stojí několikanásobně víc než to kravský. nebo sojová smetana.
11K: nám naopak přijde, že tu máte moc levný kafe, na to, jak je kvalitní.
Lucka: to si taky říkáme, haha. ale u toho kvalitního kafe, ne druhou stranu...probírali jsme to s jedním známým, kterej má kavárnu mimo prahu, používá tam nějakou italskou směs. ptala jsem se ho, proč do toho jde, proč radši nechce něco spešl, mohl by se domluvit s coffee source nebo la boheme, s těma je skvělá domluva. já jsem si to pročítala a dneska to kvalitní kafe v nákladech nevyjde o tolik dráž, než když odebíráš nějaký zprofanovaný rádobyluxusní italský značky. když je to rozdíl tak korunu na espressu, koho to pak zajímá.
11K: zároveň je to pro tebe obrovskej bonus, máš tady něco, co za rohem nemaj.
Lucka: a obzvlášť na malým městě, tam by to kafe mohlo přitáhnout i turisty. já kdybych jela někam třeba do slanýho a našla tam kavárnu, kde budou mít la boheme, tak tam hned du. 


11K: pražírny, který zmiňuješ, jsou zajímavý tím, že uplatňují tzv. direct trade...
Lucka: nákupčí/majitelé těchhle firem, ať už je to double shot nebo la boheme, znaj ty konkrétní plantáže i lidi, jezdí za nimi. samozřejmě, že spousta lidí řekne 'jo, fair trade je sice kupovanej, ale zaručuje díky svýmu standardu těm lidem nějakou cenu.' což ano, ale když se o to člověk zajímá, tak zjistí, že direct trade jim většinou zaručuje ještě lepší cenu než fair trade. je to proto, že ti nákupčí vědí, za jaký kafe platí a platí za něj dobře, protože chtějí, aby ho tam ty lidi pěstovali dál a kvalitně. navíc tam odpadá ten byrokratickej prvek štemplu fair trade. líbí se mi to víc.
11K: a jaký jiný bistra ještě byly v tom instylu?
Lucka: bistro 8, dish... i když dish mi teda nepřijde jako bistro, spíš jako normální restaurace. dish je skvělej, maj tam perfektní burgry, i veganský. teda jeden je vegetariánskej, ale může bejt veganskej. 
11K: tam jsme zatím nebyly, jenom o tom četly. ale tam maj i masový burgry, ne?
Lucka: maj, no. já jsem si říkala, že všechny ty podniky z toho článku musím obejít. já jsem asi dobrá zákaznice v ostatních podnicích, nechci vysedávat ve svým, když mám volno... hrozně ráda chodím sama do kaváren a čtu si, to je taková moje oblíbená věc.
11K: když seš tady, asi na to čtení nemáš čas, co?
Lucka: no, trochu mě to rozčiluje. zní to hloupě, ale když si třeba sednu tady na gauč, říkám si, jak mě mrzí, že je to moje kavárna. chodila bych sem jinak asi furt, sedla si s kafem vzadu na gauč a pracovala.
11K: na dost lidí to asi působí tak, jak říkáš. příjemný je taky to bistro 8...
Lucka: tam je to pěkný. a kidó je taky skvělý. majitelka má psa, hrozně milýho ohaře, takovej ňouňa. člověk tam přijde, očuchá tě pes... a maj nádhernej interiér. nevim, kdo ho dělal, ale je fakt úžasnej.

11K: a jak to máte vy s tím zařízením tady? to sis nějak takhle vymyslela, nebo to vznikalo postupně?
Lucka: se mnou je to vlastně hrozně těžký. myslim, že všichni, kdo se tady na tom se mnou nějak podíleli, po čase zjistili, že jsem vlastně hrozně nekompromisní. mám většinou nějakou jasnou představu a tvářim se, že o tom diskutuju, ale vlastně ne.
11K: to je umění komunikace, aby lidi nepoznali, žes je do toho vlastně vmanipulovala, haha.
Lucka: můj bratránek je architekt, s ním jsem konzultovala funkčí věci. a ještě jeden můj kamarád je architekt, s ním jsme řešili spíš ty praktický věci. chtěla jsem, aby to bylo jednoduchý, aby to působilo jako nějakej domácí prostor. hrozně nás bavil ten zadní obýváček. dlouho jsme nevěděli, co s tou místností dělat, říkali jsme si, že by to už byla taková vývařovna, chtěli jsme to mít spíš komorní. ze začátku jsme si říkali, že bysme tu místnost vůbec nevyužívali, ale to by asi byla škoda, tak jsme z toho udělali takovej obýváček. a moji známí s dětma se mě už předem ptali, jestli tu bude dětskej koutek. já přitom nesnáším takový ty echt dětský koutky s plastovou klouzačkou, plastovejma hračkama. tak jsme si říkali, že uděláme prostor pro děti, kterej nebude rušit a bude působit přirozeně. ty si tam můžeš pít kafe a děti si tam můžou dělat něco v koutku. 
kluci ze 44 tady dělali ty obrazy, to tomu prostoru dalo strašně moc. a ondra, grafický studio horylesy, nám dělal vizuální stránku, včetně barev.
na dobrou radu jsme se rozhodli nic neschovávat a přiznat, že je to starej prostor, díky tomu tu třeba zůstala ta podlaha.
11K: no je vidět, že se vám to povedlo. miakarina hrozně nerada chodí do restaurací. jak nemá ráda ty lidi...
Lucka: haha, tak to se nám evidentně něco povedlo, když je tu skoro denně. 
11K: mia je dobrej detektor.
Lucka: ale nějaký věci tu plánujem postupem času měnit. nechtělo se nám investovat třeba 100K do nábytku, ale teď vidíme, že časem budem muset.
11K: jak jste to teda řešili s nábytkem? 
Lucka: já jsem sháněla nábytek většinou přes aukro. myslim, že to je cesta. mně přijde, že praha je v tomhle jiná, v berlíně jsme měli celej byt zařízenej z ulice. a ne jako z ulice, že člověk nachází nějaký špinavý rozbitý věci, ale tam je běžný, že když něco nepotřebuješ, tak to dáš před barák. my jsme takhle měli starou pračku a když jsme si koupili novou, starou jsme dali před barák a za dvacet minut už tam nebyla. tam si vybíráš - třeba jsme si řekli, potřebujem takovej a takovej gauč a do tejdne jsme ho našli. od tý doby nemám ráda pejskaře, haha, nechávaj čůrat psy na nábytek... když se ale člověk trochu snaží, najde i tady přes internet skvělý věci, který skoro nic nestojí. nevim, jestli jsem tady za židle dala dohromady třeba dva tisíce, víc ne. často krachujou podniky a věci se tam buď vyhazujou, nebo prodávaj za levno. do kuchyně jsme takhle jeli koupit nerez stůl a tajpek nám k tomu přidal spoustu dalších věcí. ale je to časově náročný.
11K: lidi asi častějš spíš investujou, než aby tomu věnovali ten čas.
Lucka:  tomu rozumim, když zpětně vidim, jak stresující byla ta naše rekonstrukce. ale těšim se, až ty stoly vyměníme. budem dělat nějaký nákresy pro truhláře... baví mě, že takhle vlastně budem někoho zaměstnávat, třeba nějaký kamarády. dávat tak lidem, kteří něco umí, práci, která je baví, ale nemohli by jí dělat,  protože třeba nemaj nějakej papír. bar nám dělal kamarád, kterej pracuje s železem. 
11K miakarina: a jak se to tady teda budete měnit? mám z toho teď popravdě trochu ocd. 
Lucka: bude to tu v podstatě stejný, neboj. ale určitě chceme změnit ty stoly, aby měly lepší stabilitu.


11K: a vaříš si i sama pro sebe, nebo si spíš chodíš dopřávat?
Lucka: no, já hrozně ráda chodim ven. zvlášť, když člověk nemá moc čas...
11K: jasně, ale před tím, než sis otevřela restauraci? 
Lucka: já jsem vždycky chodila někam jíst. moc ráda chodim po různejch podnicích. vždycky mi přišlo, že vařit pro sebe nebo pro dva, při tom, kolik na tom strávím času a utratím peněz za kvalitní suroviny..., že je v podstatě ve všech směrech výhodnější někam jít. ale vždycky mi tu chyběly nějaký podniky. a někdy si o víkendu říkám, že bych se nejradši šla najíst sem k nám. haha, asi je to blbý, ale pro mě je to důkaz toho, že je to tady tak, jak jsem vždycky chtěla. taky mám docela ráda country life, paradoxně.
11K pipilotti: já jsem mu hrozně dlouho nemohla přijít na chuť, přišlo mi, že je to takový hrozně dietní a zdravý, nemastný, neslaný. ale teď vždycky, když jedu do dejvic něco zařídit, tak tam jdu na oběd. měla jsem tam několik opravdu skvělejch jídel. 
Lucka: to bude tím, že tam dělá stejná holka jako u nás, haha.
11K: jo?
Lucka: káťa, co tam dělá, sem k nám chodí píct. mě by asi zabilo dělat tu v kuchyni. teď v tý kuchyni teda občas sem, ale mě jídlo hrozně baví koncepčně. měla jsem i blog s receptama, ale vždycky mě víc bavilo to kolem, fotit to... v tý době jsem bydlela s několika lidma a oni tim vždycky trpěli. uvařila jsem a pak to začla aranžovat... a u mě vždycky stál ten hladovej spolubydlící. ale když jsem tady minulej tejden vymejšlela menu, polovinu noci jsem nespala, z obav, jestli je to menu dobrý... 
[listopadový update: za tu dobu se nám káťa odstěhovala zpět na slovensko a v kuchyni teď kraluje agha, která ve volných chvílích taky peče.  a naším nejnovějším přírůstkem je víťa, který dělá skvělý dorty.].
11K: a kdybyste třeba měli možnost si někde otevřít druhej podnik, šli byste do toho, nebo byste se tomu bránili?
Lucka: to asi ne. já jsem spíš přemejšlela nad něčím mimopražským. můj partner je ze zlína a jednou by se tam chtěl vrátit. tak jsem přemejšlela nad tím - jednou v budoucnu - otevřít moment ve zlíně.


11K: kavárnu jste otevřeli před nedávnem [rozhovor proběhl v létě], jak teď vypadá tvůj život?
Lucka: odcházím z bytu v sedm ráno a vracím se třeba v deset, jedenáct večer, ve stavu, ve kterým rozhodně nejsem použitelná pro jakýkoli budování mezilidskejch vztahů, haha.
11K: říkáš si, že je to třeba jenom přechodný? jak si to do budoucna představuješ?
Lucka: myslim, že tenhle extrém je přechodnej. posrala se tady spousta věcí, momentálně dělám práci tří, čtyř lidí, což je náročný. ale doufám, že až bude pořádně fungovat kuchyň a nějaká pracovní crew, tak to bude v pohodě. my jsme hrozně podcenili počet lidí, co tady budou pracovat. já jsem si říkala, že kavárna bude taková pohodička. sem tam udělám kafe, budu sem chodit dvakrát do tejdne, ráno uděláme pět snídaní a budem šťastný. a najednou to začlo, každej den dvacet, pětadvacet snídaní. což je skvělý, ale je toho strašně moc. říkám si, že jsem vlastně taková v podstatě naivní holka, dělám něco, protože mě to chytlo a přišlo mi to jako dobrej nápad, ale nemám zkušenost z podnikání. učím se za provozu. pomáhá mi kamarád, úspěšnej finanční manažer, dělá mi takovou osobní školu. takže jednou tejdně mám večerní vzdělávání. on si člověk uvědomí, že je to vlastně docela důležitý. ono je sice hrozně hezký, dělat něco srdcem, ale na druhou stranu to musí mít nějaký zakotvení. člověk se brání tomu byznysu, kapitál a takový věci, ale ono to jinak nejde. [listopadový update: v dnešní době už je kuchyňská crew ustálenější, stejně jako moje možnost se kavárně víc věnovat, ale zároveň pořád potřebuje maximum mého času a tak to myslím i delší dobu bude].
11K: díky, lucko. ať se momentu dál daří!

náš rozhovorový stoleček
matilda je stejně stará jako moment, narodila se den předtím než otevřel
na tenhle koláč z pečenýho pomeranče stále vzpomínáme

... a na závěr pro vás máme ještě jeden tip: do pondělka 18.11, přesněji do půlnoci, soutěžíme s momentem o lístek pro dva na nedělní brunch, který je plánovaný na 1.12. soutěž najdete TADY!

2 komentáře:

  1. hezký rozhovor, díky! ráda se dozvím více o svém oblíbeném místě, musím tam co nejdříve zase zajít :)

    OdpovědětSmazat
  2. prima rozhovor, až budu v Čechách tak tam zajdu určitě! a taky se mi líbí, že to dělaj jenom a pouze tak, jak se jim to líbí. pro snobáky je to možná moc alternativní (nebo aktuálně "must have" dle Instylu) a pro alternativce moc hipster. ale lucka to má v paži a dělá si to dál po svém. a taky se mi hodně líbí, že ač je vegan, nikomu nedává lekce. sympatické! přála bych jí ať si taky někdy trochu odpočine a ať to jednou vyjde v tom Zlíně.

    OdpovědětSmazat