29. 8. 2011

sthlm saga*

asi nejsem moc kulturní typ. jsem spíš taková turistka, co se ráda schovává v postranních uličkách. a jak stárnu, čtu radši než 'Design now!' od Taschenu pohádky od Andersena.
byly doby, kdy pro mě umění a galerie byly hodně. vlastně je mám pořád ráda, jen 'profesionální deformace' (povinné návštěvy galerií a následné rádobyerudované rozebírání expozic) ve mně zasadila docela nechuť ke všemu intelektuálně-kulturnímu. radši než chození po výstavách mám teď hrabání se v archivech. a nevěřte tomu, co se říká - ve Stockholmu sice design a umění jenom kvete (je progresivní, galerie většinou praskají ve švech, všichni se o to zajímají a patří to k lepšímu vychování), ale jinak tam chcípl pes.
pokud ovšem zrovna není pátek večer. pátek večer pro asociály jako jsme já a muminek automaticky znamená chodit těma nejzapadlejšíma uličkama a pořídit si extra kvalitní špunty do uší. ale když tam zrovna chcípl pes, je Gamla stan ('staré město') ve Stockholmu nejkrásnější a nejpohádkovější.

ulička Mårtena Trotziga (viz první foto) je devadesát centimetrů široká a turistům se nejspíš říká, že Mårten Traubtzich byl německý kupec, který koupil okolní domy koncem 16. století. mě by ale víc zajímalo, o čem by mohly tyhle zdi vyprávět...

v těchle dveřích určitě žila princenzna, kterou unášeli psi vojáka s křesadlem z mojí nejoblíbenější pohádky od H.C. Andersena. (určitě se s tou Kodaní spletl...) Trnkova ilustrace psa 's očima velkýma jako dvě kulaté věže' ovšem dávala mojí dětské psychice celkem zabrat.

takhle jsem si vždycky představovala dveře Ebenezera Scroogeho z Dickensovy Vánoční koledy, (kupodivu) jedný z nejdůležitějších knížek mýho dětství.


Brända Tomten torg s obrovským kaštanem uprostřed je náměstí, kam se chodí vyprávět příběhy. jeden o něm napsal i August Strindberg, ten jsem ale nečetla. když jsem tady byla naposledy, místo do kavárny (výloha vpravo) okno ukazovalo výhled do obchůdku se starožitýma figurkama...

zdejší antiky ukrývají pohádkové předměty a antikvariáty zase pohádkové knížky. ceduli 'pozor zlá kočka' jsem ukořistit nemohla, bylo zavřeno. ale Pelle bez ocásku už je můj a někdy příště ho představím.

dalahäst, tradiční malovaný dřevěný kůň. taková švédská matrjoška a moje velká láska. až budu stará a budu mít spoustu času, nebudu dělat nic jinýho než vyšívat tyhle koníky na polštáře a peřiny a dečky a vůbec na všechno, co se mi dostane pod ruku...

*saga je švédsky "pohádka".
jaká je vaše oblíbená?

9 komentářů:

  1. Gorgeous photos! I love the sixth one in particular.

    OdpovědětSmazat
  2. to je krása, jako by se tam zastavil čas..
    hmmm, moje oblíbená pohádka je Cínový vojáček, měla jsem knížku s krásnými ilustracemi, ale nevím, kam se poděla..

    OdpovědětSmazat
  3. díky za nahlédnutí, malé cestování.

    OdpovědětSmazat
  4. díky díky!
    iva: cínový vojáček byla taky jedna z mých hodně oblíbených. to emíčko, když ho ten spratek hodil do kamen...andersen to citový vydírání prostě uměl.

    OdpovědětSmazat
  5. skvělý post, do Stockholmu bych se moc ráda podívala! Ten antik vypadá plný zajímavých vykopávek :)

    OdpovědětSmazat
  6. crazy pig: stockholm je skvělej hlavně s muminkem v kapse! je ale fakt, že na zdejší antiky/charity nic nemá. nikde jinde (a docela jsem se toho nacestovala) jsem nenašla tolik pokladů a bizarností pohromadě.

    OdpovědětSmazat
  7. proč jsi nás nevzala s sebou? moje nejoblíbenější je Sněhová královna...asi ti tak budu říkat za to, že nás tou krásou tak mučíš :)

    OdpovědětSmazat
  8. protože jsem se přeci ztratila v tom lese a našel mě muminek a jeho podmínka byla, že s nim musim do stockholmu do beyond retra pro novej klobouk...
    jinak já jsem spíš gerda - hodná, obětavá, však víš.

    OdpovědětSmazat