nechceme vám teď předhodit dojímavou storku o tom, jak jsme prohlídly, vyházely náš šatník a obrátily se na fair trade víru. dokument the true cost se nám ale popravdě zaryl hluboko pod kůži, nejen díky obrazu životní reality matky, která dobrovolně pracuje v bangladéšské textilní továrně, aby své dceři mohla nabídnout lepší možnost volby, než se naskytla jí (hladovění v rurálních oblastech nebo legální otrocká práce ve městě). ještě víc na nás zapůsobil cynismus ekonomů pod krédem pokrok nezastavíš - ač je kočičí cynismus věhlasný, nedovedem si představit, že tohle někdo považuje za 'přirozený chod věcí' a nešťastnou situaci chudých zemí, které si ale prostě musí pomoct sami.
ale popořadě. dokument jsme si chtěly nechat v hlavě trochu uležet a nedat při psaní naší recenze jen na první dojmy.
naše zamyšlení nad tím, co vlastně fešn byznys jako průmyslové odvětví způsobuje, je trochu delší, než jsme plánovaly - tldr verzi pro líné či uspěchané najdete na konci.
režisér andrew morgan je podle svých slov natolik mladý, že ve světě fast fashion vyrůstal - a nikdy ho tudíž nenapadlo klást si otázku, odkud pochází něco tak 'basic', jako je jeho oblečení. spousta lidí naší generace to má asi podobně. s díky přijímá to, čemu se říká demokratizace módy - přetavení tradičního pojetí módy jako atributu vyšší společnosti v možnost sebevyjádření skrze oblékání pro (téměř) všechny sociální skupiny. nemusí nás nutně napadnout, že za naši svobodu volby platí ti méně (ekonomicky svobodní), bohužel se ale zdá, že v tomhle případě s sebou něco dobré přineslo i hodně špatného. podle něj nemá the true cost působit jako 'guilt trip', kdy se pod tíhou nově zjištěných faktů o módním průmyslu uchýlíme k sebemrskačství a askezi, nýbrž spíš něco jako vhled do zákulisí příběhů našeho oblečení - asi trochu jinak, než by si to přáli marketéři. #brands with #stories.
a - spoiler alert - rozhodně to nebyl příjemný pohled. pro někoho možná šokující zjištění, pro nás nic, co bychom už neviděly někdy předtím. obrazy západních korporací ruinujících rozvojové země využíváním legislativy a výsledkem je tričko za tři dolary. dokument se zaměřil hlavně na módní průmysl, v němž malá automatizace výroby (narozdíl třeba od techničtějších odvětví jako automobilový průmysl) znamená potřebu mnohočetné levné pracovní síly - vlastně té největší na světě, nevyhnul se ale logickým odbočkám do zemědělství a monopolu korporace monsanto na gmo semena. je jasné, že levná pracovní síla není levná z vlastního popudu. někdo na tom vydělává, třeba pod záminkou, že přivést výrobu do chudé země může jedině přispět k růstu tamějšího rozvoje a tudíž životní úrovně.
tvůrci se velkou měrou zabývali incidenty v bangladéšských textilních továrnách, které zvýšily obecné povědomí o problematice fast fashion a daly eko módnímu byznysu hashtag fashionrevolution. hovořili především aktivisté (například novinářka lucy siegle, doporučujem její pravidelné sloupky o etickém spotřebitelství), samotné dělnice, slovo bylo dáno i protistraně hájící volný trh, samotné značky ale o zapojení do diskuze nestály.
zajímavým momentem pro nás byla stopáž z kodaňského summitu módy, ve které se livia firth (zakladatelka hnutí green carpet challenge, jež povzbuzuje celebrity k prezentování etických alternativ na červeném koberci) poněkud nevybíravě pustila do heleny helmersson, šéfky sekce pro udržitelnost ve společnosti h&m, a požadovala po ní konkrétní částku životního minima dělníků v zemích třetího světa šijících pro h&m. záznam ukazoval část debaty jako jasnou grilovačku heleny helmersson, faktem ale je, že ekonomická otázka tohohle problému není úplně černobílá. h&m a podobné jsou především korporace hnané požadavky akciových vlastníků po větším zisku. nejde o žádnou charitu, zisk v kapitalistickým modelu požaduje růst. jenže růst se nedá donekonečna a masová produkce tohohle měřítka se může jen stěží nazývat udržitelnou. jsou tu jisté kroky - část produkce nahrazena biobalvnou a recyklovanými materiály, fast fashion mašinerie ale jede dál.
máme tu ekonomy horlivě obhajující současný model jako část cesty rozvojových zemí k prosperitě (aka my v evropě si taky museli projít bahnem industriální revoluce a dětské práce), moc se ale už nemluví o tom, že anglie v době idustriální revoluce nad sebou neměla ekonomickou velmoc, která ji nutila ke stále levnější produkci. současný model cesty rozvojových zemí k prosperitě je jedoduše novodobým otroctvím. ano, ženy dobrovolně odcházejí z vesnic do textilních továren, protože pracovat do vyčerpání je pro ně lepší variantou než umírat hlady či na nemoci způsobené toxickým znečištěním. to díky tomu, že jsou farmáři v zemích třetího světa nuceni kupovat drahá semena a pesticidy od západních společností, díky tomu se dostávají do dluhů, nejsou schopni uživit své rodiny a páchají sebevraždy - ročně je to v průměru kolem 16 500 sebevražd indických zemědělců a několik milionů úmrtí v důsledku podvýživy.
svoboda rozhodnutí se v tomhle případě jeví jako celkem relativní, stejně jako třeba úsloví volný jako pták. co jsou slepice snášející vejce ve velkochovech?
oceňujeme, že dokument řekl naplno to, že za celým problémem nestojí jen několik zlých korporací, nýbrž že špatně je celý systém, kapitalismus založený na materialismu, marketing vnucující nám myšlenku, že životní štěstí závisí na koupi produktů. dokument dal ale taky jasně najevo že my jsme ti, kdo rozhodují. každý jednotlivě a všichni společně jako kupní síla určujeme osud obchodních značek.
možná ne všichni známe pozadí superlevných kousků rychlé módy, která se mění několikrát za dobu odpovídající jedné fešn sezóně před dvaceti lety. ignorance is bliss, nic to ovšem nemění na tom, že jsme to my, kdo má možnost to změnit. v dokumentu totiž zaznělo dost jasně i to, že pokud se nesníží naše spotřeba, žádná zásadní změna k lepšímu nejspíš nenastane.
existují samozřejmě i módní značky a slow fashion hnutí, jimž záleží na životním prostředí i na životních podmínkách těch, kteří produkují naše šaty. zastoupení měla v dokumentu především ikonická značka people tree, jejíž zakladatelé pravidelně podnikají cesty ke svým producentům v zemích třetího světa a vedou dialog o tom, jak zlepšit životy zaměstnanců i ekologický dopad výrobků. ve světě fešn byznysu tenhle přístup představuje zjevení, cestu zodpovědnosti, kterou kráčet. jenže model osobního přístupu k zaměstnancům si lze jen těžko představit v rámci trilionového fešn byznysu. módní průmysl se současnou měrou spotřeby prostě není udržitelný.
tl;dr:
problém je globální. nejde jenom o naše oblečení. stejný problém představuje produkce jídla či elektroniky. těžba drahých kovů je vysoce neetická, produkce fosilních paliv a zemědělství zas neekologické. protože chceme víc, abychom se cítili líp, protože značky (btw, nejen háemko & co. jsou ti bad guys, v zemích třetího světa šijí i 'luxusní' značky z pařížský) nám chtějí prodat štěstí výměnou za konzum - materialismus v područí kapitalismu založený na nekonečném růstu. naše planeta ale nekonečná není.
problém je globální. nejde jenom o naše oblečení. stejný problém představuje produkce jídla či elektroniky. těžba drahých kovů je vysoce neetická, produkce fosilních paliv a zemědělství zas neekologické. protože chceme víc, abychom se cítili líp, protože značky (btw, nejen háemko & co. jsou ti bad guys, v zemích třetího světa šijí i 'luxusní' značky z pařížský) nám chtějí prodat štěstí výměnou za konzum - materialismus v područí kapitalismu založený na nekonečném růstu. naše planeta ale nekonečná není.
co se týká našeho spotřebního chování v rámci fešn odvětví, jasně nám z toho vychází - nakupovat co nejmíň. když už, tak buď ekologicky a eticky nebo z druhý (třetí, čtvrtý..) ruky. nenakupovat kožený zboží. předělávat věci, aby nás neomrzely. revampovat a upcyklovat.
ke štěstí nepotřebujem nový boty, mnohem větší radost nám udělaj třeba rajčata, který jsme si samy vypěstovaly ze semínka, dobrá knížka z knihovny nebo piknik v parku.
we are the power. představte si nějakou tumblr fotku s oblaky a textem don't be the person you don't want to be.
p.s.: dokument the true cost můžete streamovat nebo zakoupit na dvd i blu-ray tady.
p.s.: dokument the true cost můžete streamovat nebo zakoupit na dvd i blu-ray tady.
skvělý článek, ale na streamu jsem film bohužel nenašla,Iveta
OdpovědětVymazatděkujeme. možná to vyznělo tak, že by film měl být k dispozici na českém stream cézet, bohužel - streamovat by ale měl jít po zakoupení přes vhx.
Vymazat