11. 11. 2014

11k x 2k - soutěž & sebeláska

na začátek pár řádek z (blogerýnskýho) života. pro ty, co sem přišli pouze pro soutěž - skrolujte níže!

téma sebelásky a s tím související sebekritiky je kočkám dost blízký. asi si tu teda častěji arogantně mňoukáme a stěžujeme na to, jak někdo něco nedělá dostatečně dobře a správně - podle našich měřítek. kritiku ostatních zaobalujeme do boje za lepší svět, pravdou ale je, že podobný pocity často převládají i o nás samotných. vždycky je tu pocit, že neděláme dost, že bychom měly vědět víc. a pak nás nejednou napadne - kdo vůbec jsme, že můžeme kázat druhým. 

podobný sebepochybnosti se nám zaryly hluboko pod kožich po probuzení ze zimního denialu letos na jaře (můžete si připomenout náš white whine), naposledy pak před pár týdny, říkejme tomu třeba podzimní splín. těžko se ho ale zbavit ve chvíli, kdy vylezeme z ulit a zjistíme, že titulky novin řeší kauzu flíska či passy a ne třeba to, že pokud se do roku 2017 nesníží roční emise skleníkových plynů, oteplí se nejspíš naše planeta na bod, z nějž už nebude návratu (aka až se atmosféra oteplí o určitý počet stupňů, oteplování nezastaví ani to, kdyby všechny emise ze dne na den přestaly). tak nějak se bojíme o budoucnost týhle planety a i když se nám třeba soylent green nezdá jako ten nejhorší scénář, nechceme takovej svět pro sebe ani pro naše děti. 

a tak se snažíme žít život tak, abychom si nemusely nic vyčítat. přesto se občas zaškobrtnem, jenže už jsme velký holky a nechcem jenom fňukat. zvlášt když vidíme, že řady našich čtenářů se neustále rozrůstají. ač se totiž tváříme jako ty děsně arogantní umňoukaný kočky, chceme skrz náš blog hlavně přinášet něco pozitivního vám, čtenářům. ufňukaný sebepochynosti nám moc pozitivní nepřipadají a ve chvíli, kdy vidíme, že víc než 2000 lidí na našem fejsbuku kliklo lajk, máme pocit, že na nějaký sebemrskačství nemáme nárok. 
vzpomínáme si celkem živě na dobu, kdy to číslo na našem fb bylo 200. tehdy to pro nás představovalo abstraktních 200 lidí, kteří jsou ochotní denně věnovat svůj čas tomu, co chceme říct - celkem k neuvěření. 200 lidí jsme si představovaly jako přecpanou strahovskou sedmičku. jak si představit lidí desetkrát tolik, nemáme ponětí. každopádně nám to připadá jako věc hodná oslavy a díků. máme radost z vás i samy ze sebe. a jak to líp oslavit než soutěží o knížku, která se zabývá tím, jak mít rád(a) sam(u) sebe.

o literárním počinu 'měj ráda sama sebe / love yourself' jsme už před nějakou dobou informovaly, to když jsme na poslední chvíli zaznamenaly crowdfundingovou kampaň na podporu jeho knižního vydání. kampaň byla nakonec úspěšná a tvůrčí tým ve složení fotografka dita pepe, literární dokumentaristka barbora baronová a knižní grafik milan nedvěd se stejně jako u projektu slečny jednoznačně genderově vymezil. tématiku single tentokrát nahradil motiv sebepřijetí, výrazně ovlivněn dílem umění života polského sociologa zygmunta baumana.  

iniciátorka projektu dita pepe (jejíž fotografické práce si nedávno všimly i zahraniční weby jako náš oblíbený it's colossal nebo dokonce divize cnn) se o tématu vyjádřila takhle:
Poprvé jsem větu Měj ráda sama sebe slyšela v Německu, kam jsem v devatenácti letech odešla jako jedna z prvních holek Východního bloku. Mám pocit, že jsem si ji vysvětlovala jako něco negativního, sobeckého, a nedokázala jsem vidět souvislosti a následky, které nezdravý vztah k sobě samé přináší. Vždy pro mě bylo velmi důležité, abych své okolí nezklamala, aby mě ostatní vnímali jako hodnou, chytrou, pilnou. Proč? Asi jsem chtěla, aby mě lidi, nejen ti blízcí, měli rádi. A tak jsem se pořád snažila. Když jsem se začala věnovat fotografii, měla jsem možnost poznat spoustu zajímavých lidí. Uvědomila jsem si, jak nová setkání formují moje dosavadní názory. A že fotografie může mít terapeutický účinek. Po seznámení s Janou Drexlerovou z organizace Mammahelp a pod vlivem knihy Zygmunta Baumana Umění života jsem se rozhodla, že chci zkušenost s terapeutickou formou fotografie zprostředkovat i jiným ženám a tím i sobě znovu připomenout téma lásky k sobě samé. 
dodáme ještě, že kniha vyhrála první cenu v kategorii fotografická kniha v mezinárodní soutěži art books wanted. erudovanou recenzi a víc o knize si můžete přečíst na iliteratuře

a teď už konečně ta soutěž o knižní exemplář měj ráda sama sebe / love yourself. 

nemusíte nás lajkovat na fejsbuku ani v real lajfu, stejně jako u soutěže o knihu slečny pro vás ale máme dobrovolnou otázku a udělalo by nám radost, kdybyste na ni odpověděli - jaký autor ovlivnil váš pohled na sebe sama? 

kontakty s odpovědí nebo bez pište sem do komentářů, vítěze vylosujeme. na soutěžení máte týden, končíme o půlnoci 19. listopadu. 

43 komentářů:

  1. U mne to byl jednoznačně Exupéry a jeho Citadela. Člověk jako viník, člověk jako panovník, člověk neustále pochybující... Hodně se k ní vracím.
    Dík, marketa
    Jinochova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  2. Eckhart Tolle - Nová Země

    martina.feitova@email.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Pro mě to byl Milan Kundera a hlavně jeho Nesnesitelná lehkost bytí.
    t333999333@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  4. U mě to byly knihy Jamese Redfielda. Změnily mně myšlení a navedly k tomu smýšlet jinak i sama o sobě. grunwaldova.barbora@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Upřímně vůbec nevím konkrétního autora, prostě už pár let o seberozvoji a tak čtu, a nedávno jsem si uvědomila, že mít rád sám sebe je dost podstatný, a že bych na tom měla pracovat.. nebo jsem, možná, prostě zas o kousek vyrostla z puberty? A gratuluju kočky, jste fakt super. Markéta -vlkovaal@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Momentálně mne hodně ovlivňuje Karel Šiktanc a jeho sbírka Zaříkávání živých. A vlastně mi dochází, že bych se mohla víc věnovat ženským autorkám...
    Díky,
    baratauerova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  7. nechcem vyhrať
    strašne rada si tu knižku kupim
    na narodky som dostala SLEČNY a je uplne super skvela! <3

    OdpovědětVymazat
  8. Marguerite Duras, zjevení v mém životě, hlavně knihy "Psát" a "Tím končím".
    Jsem jejich otrokem.
    lucie.smich@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Můj nejmilejší je Graham Greene. marta_czech@hotmail.com

    OdpovědětVymazat
  10. Asi jsem nenarazila na tu pravou knihu pro mne na tu, která by mi pomohla změnit smýšlení nad sebou samotnou. Přečetla jsem spoustu knih o tom, jak pozitivně myslet, které mi pomohly k odhodlání. Škoda, že zatím vždy jen na krátkou chvíli. Avšak nevzdávám se a snažím se dál.
    Kočičí maniak Katka- kata.kalisek@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  11. hm, těžké, asi žádný, ale abych uvedla alespoň knížku, která mi otevřela oči, tak tou je Koncept kontinua od Jean Liedloffové:)
    lenka.cicha@email.cz

    OdpovědětVymazat
  12. Pavel Hirax Baričák - Šlabikár šťaštia, všetkým odporúčam: http://www.martinus.cz/?uItem=158226, zoznamka11@centrum.cz>

    OdpovědětVymazat
  13. Zdeňka Jordánová
    toffo.toffo@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  14. Nick Cave: Uzřela oslice anděla, první "hrdina" se kterým se dokazala ztotožnit, být divný neznamená že nemám city...
    iva.cholastova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  15. Mě hodně ovlivnil Paolo Coelho a jeho Záhir, Alchymista a Jedenáct minut. A hodně zvláštní pocit jsem měla po přečtení Mechanického pomeranče od Burgesse.
    Linda, notone@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  16. Za mě určitě Kazuo Ishiguro!

    barbora.vicarova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  17. Lucy Maud Montgomery: Anna ze Zeleného domu: Ne že by přímo ovlivnila můj pohled na samu sebe, ale už v dětství mě naučila nebát se být takovou, jaká doopravdy jsem

    OdpovědětVymazat
  18. Ahoj kocky!

    Nenapisu vam ktery autor ovlivnil muj pohled na sebe sama, ale ktery ho NEovlivnil. Docela jsem se tesila na knizku od Leny Dunham, protoze serial Girl me dost bavi. No ... a dal nez za prvni tri kapitoly jsem se nedostala. Lena ma tak malo sebelasky, az mi ji bylo lito. Pro me asi nejvetsi knizni zklamani v posledni dobe.

    Ale Mej rada sama sebe jsem v lete prolistovala na stejnojmenny vystave a premyslim, ze si ji necham koupit k vanocum ... takze vyhra by byla super ))

    lenka.juchekova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  19. Pohled na sebe sama jako dítě - Pipi Dlouhá punčocha - a pak honem rychle k Pěně dní od Borise Viana...až nyní především k poezii (autorů povícero). Ale pořád se nemám přečtenou :)
    hajkova.marketa@email.cz

    OdpovědětVymazat
  20. Pravděpodobně Pierre Franckh a jeho kniha Jak si správně přát.
    bianca7@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  21. drink.more.tea@seznam.cz
    celkem dost Hermann Hesse

    OdpovědětVymazat
  22. myslím že asi Herman Hesse, he zrovna to vyšlo že se opakuju po poslední slečně. ale napadl mě hned. a to přímo tak že asi prostřednictvím Narcise a Goldmunda a teda úplně nejvíc konkrétně asi Goldmunda...protože je to prožitkář a chce v životě nějaký to teplo a tak...a to mě docela ovlivnilo asi...no zkrátka srdcovka Goldmund. Takže Hesse. Jo.
    alca.vocelkova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  23. Marti O. Laney a její Jste introvert? Tehdy mi došlo, že pravděpodobně nejsem cvok, jak jsem si dle reakcí okolí dlouho myslela...
    irisss11@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  24. Nejvíce mě ovlivnila kniha Bhagavadgíta , momentálně se do ní snažím více proniknout. (jsem jako Gándhí :D )
    tatusik@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  25. Etty Hillesum - Deníky i korespondence - četla jsem obé už 3x a určitě ne naposledy
    zaobao@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  26. Richard Bach - Jediný
    svetlana.kozhenova@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  27. Asi to bude dost otřepané, ale nejvíc k zamyšlení mě dovedly Čtyři dohody.
    hanulka81@emil.cz

    OdpovědětVymazat
  28. Erica Jong - Fear of flying (cele je to jednoduse o "zene")
    matiti@centrum.cz

    OdpovědětVymazat
  29. Díky Xingjianovi a Pamukovi mi došlo, jak je skvělé být Evropankou. Hemingway mi ukázal, že opakující se děj může být krásný pokaždé jinak. Díra v duši může zas za to, že se nebojím expresivních výrazů. Keret s Geimanem jsou zodpovědní za můj smysl pro humor. Nejvíc mě ovšem ovlivnil Douglas Adams. Právě díky němu vím, že i majitelé digitálních hodinek mohou být nešťastní kvůli malým zeleným kouskům papíru. A že nejdůležitější je nepropadam panice.

    elindaq@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  30. (snad se neopakuji, ale moje odpověď se zkrátka ne a ne uložit)

    Zcela stručně a bez klasiků volím knihu posledních dvou let. Ivana Myšková - Nícení !
    Juch, bez keců! ,)
    Mějte hezký podzim! - siamskymag@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  31. Zatím největší vliv na mě měl Pán prstenů. Žádný filosofický opus, žádná složitá postmoderní poetika, ale pro mě měl tenkrát obrovskou sílu (aneb učím se nestydět za svoje lásky). Četla jsem ho v hodně citlivém období v pubertě, kdy mě naprosto pohltil. Díky němu jsem se začala dívat okolo sebe otevřenýma očima a vědomě, cíleně hledat a vnímat krásu.
    Lucie lucie.konigsmarkova(zavináč)gmail.com

    OdpovědětVymazat
  32. Mne najviac v pohlade/laske na seba samu pomohla kinematografia. Konkretne filmi Tila Schweigera:Bezuchi zajkovia 1,2 a Kohut na vine 1,2 , na tychto filmoch sa zucastnoval ako producent, reziser a scenarista. Takze jeho filmy: esteticke, vtipne, s maximalnym nahladom o normalnom zivote rodin s detmi, s peknou architekturou, designom, je to zazitok. A tieto filmy na velmi ovplyvnili v nazerani na svet, na seba…atd. petrakahancova@yahoo.es

    OdpovědětVymazat
  33. Oslovila mě kniha Hodiny od pana Michaela Cunningama.
    Vyvolala ve mně mnoho myšlenek...ale jestli jsem se poznala? Ani nevím, jestli bych se chtěla úplně poznat. :) Stačí, že mě poznávají ostatní...

    Madla.Voparilova@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  34. Svého času to byl Paulo Coelho, začala jsem knížkou Veronika se rozhodla zemřít. Ale postupem času zjišťuju, že už mi je pan Coelho nějak vzdálený. Inu, člověk se vyvíjí a dospívá :-D
    miuka12@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  35. watchmen - objevil jsem v sobě vigilante. a kočkovitou šelmu. wrau!

    OdpovědětVymazat
  36. jo a pak ještě j.k. rowling. wtf, že ji ještě nikdo nezmínil? zato coelho je to x-krát. njn, asi je tu málo loserů.

    OdpovědětVymazat
  37. a ještě teď čtu "slečny" od stejných autorek a mám posit, že mě to též ovlivňuje. teda alespoň mé ženské já.

    OdpovědětVymazat
  38. Tyjo, tady si nekdo zvysuje pravdepodobnost na vyhru!
    Me teda pohled na me v posledni dobe nejvic ovlivnil Misa Vieweg!
    ykarljohany@gmail.com

    OdpovědětVymazat
  39. Za mě Hermann Hesse - téměř vše napříč jeho tvorbou.
    54321@email.cz

    OdpovědětVymazat
  40. Milé kočky, tahle soutěž nemůže nikoho nechat chladným :) takže: mě svého času hodně oslovilo "Probouzení zranitelnosti" (K. a A. Trobe) a možná ještě víc "Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem" (J. Greenberg). Měj ráda ... je nádherná nejen obsahem stejně jako Slečny. Přeju si jí!
    l-ena@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  41. Knihy Ladislava Klímy. Od těch dob chci být dekadentní bisexuální šlechtičnou prohánějící se celé dny v lesích a po skalách na koni.
    skrolew@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  42. Josef Škorecký: Mirákl. czechcourses@gmail.com

    OdpovědětVymazat