18. 1. 2014

bytový blešák

návod pro potenciální pořadatele vyklízecích bytových blešáků 
v jednom starém žižkovském bytě s nábytkem na míru a celoživotní sbírkou věcí po něčích prarodičích se někdy v listopadu konal bytový blešák. kočky dostaly pozvání, a tak přišly. na podobné akci ostatně ještě nikdy předtím nebyly. po babičce a dědovi toho zůstala spousta  a byt bylo potřeba vyklidit. kamarády a jejich známé a známé jejich známých svolal ondřej na místo přes sociální sítě (poznámka pro prarodiče: to mladí dnes pořád dělají, svolávají se po sítích a dělají tak revoluce, blešáky a tak).
kočky vyjadřují tichý obdiv lidem, kteří měly všechno tak hezky srovnané a toaletními potřebami šetřili.
opatrně a zádumčivě jsme se probíraly naditými skříněmi, otevíraly krabice s drobnostmi a poklady všeho druhu pocházejícími z doby od první republiky až do nedávné současnosti a hladily vonící mýdla, která nebožka babička už nikdy nepoužije. s matildou toho nešlo moc ukořistit, vlastně jen dvě nepoužitá  dětská trička z ndr  a dřevěné dopravní značky k trolejbusu. v bytě bylo totiž skutečně narváno a miminko se tam samo plazit nemohlo, protože by ho chtiví kupci jistojistě ušlapali, případně označili samolepkou se svým jménem na znak toho, že předmět kupují. 

z bytu po cizí babičce jsme si stejně odnesly  hlavně pocit smutku nad pomíjivostí věcí a lidí a taky nostalgii  po známých vůních, směs pachů nám připomněla naše babičky, jejich voňavky a jaký to bylo schovávat se ve skříni plný starejch kabátů. stačilo nám vlastně dívat se a fotit, protože jsme se nějak nemohly přenést přes to, že budeme plenit něčí domácnost, byť to je vlastně to nejlepší, co se s tím lidským vybavením dá udělat - dát ho zas do oběhu, ať slouží těm, kteří o to stojí.  říkáme si ale přesto, jak by bylo nám, kdyby nám někdo chodil po ložnici a bral si naše věci z našeho veledůležitýho šuplíčku, dával si je na hromádku a pak odnesl k sobě domů bez znalosti našich soukromých souvislostí. nebouřil by se náš duch proti tomu? nebo by byl naopak rád, že jeho věci poputují někam, kde to ještě žije? asi by byl rád... nebo by mu to nejspíš bylo úplně šumák. 

lampička už byla označená samolepkou...
značky jsou parádní a objevila je kamarádka...
moje babička měla ve stáří strašně podobný rukopis. nevědět, že jsem v cizím bytě, řekla bych, že  'středohnědý' napsala ona...
babička si toho prý hodně ušila sama. děda byl krejčí a kdysi měl salón; než mu ho vzali...
tady jsme krutě zaváhaly; vánočního kýče není nikdy dost, zvláště v podobě kulatých krabic od sušenek.
desítky mýdel a dokonale nažehlené ložní prádlo

10 komentářů:

  1. Hodně podobně to někdy zažívám v práci,když nám někdo donese kufr věci po dedovi...někdy mi babičky nosí věci i s příběhem "tuhle kabelku jsem si koupila na své první cestě do NY, to mi bylo dvacet a bylo to báječné". Kamarad bydlel v bytě po nějaké paní, muselo se dělat ze tam pořad bydlí ona kvůli reg.najmu, všude byly její věci a on říkal, ze se mu o ni pořad zda.

    OdpovědětVymazat
  2. Chce se mi tu brečet. A nad každou fotkou volat: Héééj, neberte jí to... Néé, srovnejte to... Uá. Tak přesně tadytudy vede v mém světě hranice mezi už jo, a ještě ne. No jsem z toho celá vyjuklá...

    OdpovědětVymazat
  3. Mě to přijde zvláštní, ujeté,ale zároveň asi to nejlepší co může být, protože tam jsou opravdu věcí s duší, poklady,které by bylo moc škoda vyhodit, takhle aspon popojdou ve své historiio kus dál. Ale je to zvláštní takhle u někoho kramařit,asi by mi víc vyhovovalo věci nafotit a dát na nějaký sbazar a tam svolat lidi přes fb, takové lepší i pocitově...tohohle bych se nezúčastnila, nebylo by mi to příjemné,ale určitě bych něco koupila kdyby se prodávalo přes stránky.

    OdpovědětVymazat
  4. na druhou stranu ty veci samostatne nafocene uz by takhle nepusobily..
    tohle je netradicni a mozna trochu kontroverzni, ale ja po drobnem zavahani asi souhlasim.
    zajimavej napad!

    OdpovědětVymazat
  5. když umřela moje teta, její synové všechno obrátili do kontejneru, myslím, že tohle je lepší způsob, babičce už je to stejně jedno...

    OdpovědětVymazat
  6. Silně emotivní.Josepha

    OdpovědětVymazat
  7. Kdybych si tam měla něco vybrat, asi bych se strašně styděla a nakonec stejně odešla s prázdnou... I když jsem přesvědčená, že je nejlepší, když věci dál žijí, když se jen tak nevyhodí nebo nenechají ladem. Vlastně s tím konceptem teoreticky souhlasím, ale v praxi by to na mě bylo trochu moc. Babičky jsou pro mě velmi citlivé téma... A i když ta moje je ještě mezi námi a báječně vitální i v devadesáti, takže si naštěstí ještě nemám po kom stýskat, stejně by mi tam z toho bylo hrozně smutno...

    OdpovědětVymazat
  8. Já nevím, já si představuju, že takhle se to po zesnulých dřív dělávalo. Prostě hodnotnější věci si vzala rodina a oblečení a ostatní bylo zvykem někomu rozdat. No, možná se nechodilo takhle přímo domů, ale když někde v bazaru vidíte, že se vyloženě hrabete v něčí pozůstalosti přivezený přímo z jeho domu, taky je to divný pocit. S.

    OdpovědětVymazat
  9. Super nápad. Udělali jsme to tak po babičce asi před 15lety a vůbec z toho nemám výčitky. Člověk by měl jít dopředu a ne se pořád hrabat v minulosti.

    OdpovědětVymazat