30. 4. 2013

SHAPE pop-up shop

Ještě chvíli vás budeme napínat a jaké to bylo v pátek večer na Shape&Vision vám povíme, až dáme s kočkama hlavy dohromady a napíšeme společný report. Nakupovat na 'šejpu' jsem ale o víkendu byla jenom já (když teda nepočítám jednu minikočku, která ovšem o nakupování nejevila příliš zájem), a tak vám fotokoláž z dvoudenního obchůdku v Galerii/CZD můžu naservírovat již dnes...



Galerie/CZD je neziskovka podporující český design. Doprovodnou prodejní akci módních návrhářů prezentovaných na S&V tudíž umožnila ve svých výstavních prostorách zadarmo. To se nám moc líbí.  Taky se nám moc líbil celý pop-up shop. Nevěděla jsem, co si vyzkoušet dřív a nakonec jsem si odnesla  (pouze, páč oficiálně nemám prachy) jednu redesignovanou košilku od Eshy. Drtivá většina  originálního  oblečení a doplňků od La Formely, Moniky Přikrylové, Eshy, Mirky Talavaškové, Kristýny Novákové a Hany Frišonsové  visela v improvizovaném butiku ještě při mojí druhé (ehm) návštěvě v neděli večer. Škoda. Já už se ale těším na další Shape a přeju mu, ať se mu podaří přitáhnout  více lidí.

z kolekce IKATS od Moniky Přikrylové aka MONGOL.tyhle kousky patřily k tomu nejdražšímu, co bylo na 'šejpu' k prodeji.  ruční práce je holt ruční práce.
Veronika Rupppert, organizátorka Shape&Vision i navazujícího pop-upu

pampíček
  
hana frišonsová: květy její ruční práce z kolekce blooming
šaty a třásně od hany frišonsové
recyklované šperky od eshy mlynarčíkové

celá výloha patřila eshe a její kolekci dark wood (vzpomínáte na tu výstavu v a.m. 180?)
šaty na červenej koberec od la formely a taky jejich kabát, kterýmu říkám houmlesák a chtěla bych ho nosit, protože se do něj dá krásně schovat
Mirka Talavašková a poslední kousky její kolekce Yunnan


a na závěr jedna spešl bonusovka od eshy. víte, jak můžou vypadat boty 'dva v jednom'? 

tenisky i sandály (prototyp)

28. 4. 2013

clusterfuck: bangladéšská glosa

nedá mi to a po sdílení pár článků o tragédii v bangladéšské dháce na našem fejsbukovym profilu bych si ještě ráda zaprudila tady na blogu alespoň malou bangladéšskou glosou.
nevím, jestli jste to slyšeli, dost možná byla zpráva o zřícení osmipatrový továrny v bangladéši, při kterém zahynuly stovky zaměstanců, převážně mladých žen,  zastíněna  manhuntem na  islámskýho teroristu v bostonu, objasňováním rozdílů mezi českem a čečenskem, nebo nějakou jobovkou, která se přímo týká nás bělochů ze západu a ohrožuje náš poklidnej život. my  máme ale pocit, že by nás tohle vzdálený neštěstí mělo zvedat ze židle, jsme za něj přece taky spoluzodpovědný. 'made in bangladesh' na našem tričku je totiž nový 'made in china'.



bangladéšský sweatshopy jsou teď ve světě nejvíc  v kurzu; maká se tam totiž fakt za levno a to nejlíp za zamčenejma dveřma v hale, kde neni hasičskej přístroj, únikovej východ, a ještě líp v budově, která je téměř v demoličním stavu. pokud se nepodaří přimět společnosti, které v bangladéši šijí, k přijetí společenský odpovědnosti a důslednýmu požadování  zvýšení bezpečnosti práce v továrnách svých dodavatelů, uslyšíme o podobných tragédiích stále častěji. vyplývá to z informací, který jsme si přečetly například v článku jedný aktivistky z nevládky labour behind the label, nebo v článku petra mareše ze společnosti nazemi, který vyšel v deníku referendum.

mezi značkama, které se našly v troskách zřícený továrny rana plaza byl např. primark nebo u nás populární mango
zdá se nám, že v dnešním propojeným světě prostě nejde říct, že se nás něco netýká, že je nám sice líto, co se děje, ale my to stejně nezměníme, žejo... myslíme si, že se společenská odpovědnost netýká jenom korporací, ale je to výzva i pro nás samotné. to nejmenší, co můžeme udělat, je jít cestou pasivní rezistence - aktivně se nepodílet, nefinancovat, nepodporovat, nenakupovat!

... tímhle výlevem jsem tu právě založila novou  nepravidelnou rubriku s podtitulem 'clusterfuck', kde budeme moct oglosovat věci, co nás fakt štvou, ale nemáme recept na jejich řešení. trochu  ve stylu vágusova 'mrtvýho klidu nedělního odpoledne',  takový kočičí povzdech a zanadávání si na poměry, na svět, na sebe samotný. chtěly bysme vědět, co udělat víc, ale kromě zmiňovaný pasivní rezistence a týhle rubriky nás nic nenapadá, nic než: CLUSTERFUCK!

26. 4. 2013

návštěva u Heleny Heinz



nedávno jsme se vydaly prozkoumat showroom  Heleny Heinz ve Vodičkově ulici. tentokrát nás  ani tolik nezajímala mýdla z její mýdlárny jako spíš vylepšené síťovky a novinky chystané na léto.



mezi novinky patří například gumové žabky, které odpovídají  minimalistickému stylu značky. momentálně se nacházejí ve fázi vývoje, jisté ale je, že gumičky budou od jedné malé české firmy (99% materiálů, co Helena používá je z ČR). jsou prý pevné, ale dostatečně pružné. kromě černých letních bot 'vyvíjí' Helena i černý ručník (nemá ráda, když jsou na ručníku vidět skvrny) s gumičkou (pro snadné zarolování, ale i uvázání turbanu na mokré umyté hlavě). 

připravované omalovánky (momentálně ve fázi testování) vycházejí z tvarů mýdel Heleniny značky Soap. obrázků je celkem 12 a kromě základní formy poskytnou dětem vytečkovaný základ, který se dá pospojovat, aby vznikl zamýšlený obrázek: míša, aero, motýl, auto, dům, lev, pán s čepicí... a nebo taky něco jiného.  z pána s čepicí se tak snadno stane brambora (dle jednoho chlapečka prý dokonce zamilovaná), a tak podobně.




velké plastové síťovky mají teď ještě o něco lepší vnitřní vak.  yoga bag s novým vakem a gumičkami po stranách na zavěšení 'yoga matky' (nebo třeba piknikové deky) je k dispozici ve verzi s velkými uchy zakončenými koženým řemínkem.  můžete si ale také pořídit velkou tašku s menšími uchy (bez kůže; na celoplastové velké ucho by se prý musela vyrábět speciální forma, což by nebylo úplně nejlevnější) a samozřejmě také levnější basic variantu bez vaku.  já mám jednu černou a jednu svítivě žlutou a dohromady k nim jeden vak, který přendavám podle potřeby (stačí po stranách přecvakat) a jeden set gumiček. 









takhle se dá taška nařasit pomocí gumiček 

tam nahoře jsou andělíčci






nosnost pouze 5 kg (váhový limit tedy překročen 3x)

vyvinout tyhle tašky prý nebyla žádná legrace. mnoho kilometrů síťoviny prý vyšlo úplně nazmar, to když se nepodařilo udělat ji dostatečně pevnou nebo pružnou...

 

P.S. nevím, jestli jste si toho všimli, ale tenhle krásný showroom, který je součástí Helenina bytu, jste mohli vidět i na fotkách u našeho rozhovoru s návrhářkou Zuzanou Kubíčkovou. bylo to v době, kdy tu ještě měla zázemí a pendlovala mezi Milánem a Prahou (už přes rok má ale svůj vlastní showroom na nedalekém Jungmannově náměstí).