28. 2. 2013

banánový vegan cheesecake


také nesnášíte recepty, které přetékají orgasmy? někteří kocouři milují orgasmy chuťové, avšak dlouhé rozplývající se popisy toho, jak se to má osmahnout do velebného zlatova, mňamy mňamy atd., je nezajímají. jsou totiž tací, kteří si cení matematické stručnosti receptů a rádi recepty spíše „interpretují“.

27. 2. 2013

artsemestr zima 2013: video a bloudění po ateliérech a chodbách


při našich toulkách po pražský umprumce během posledních klauzur venku pořádně chumelilo. na chodbách díky tomu panovalo takový zvláštní studený světlo. za okny mrzlo, ale my jsme v nitru budovy odhazovaly vrstvy jako lyžaři po příchodu do horský chaty. 




líbil se nám projekt ateliéru textilní tvorby ve spolupráci se škodovkou a znovu jsme si prohlédly objekty a šperky v ateliéru k.o.v., kde se servíroval "zlatý hřeb večera".




krásně se nám po těch ateliérech bloudilo, a někdy ještě líp po chodbách nesoucích stopy zdejších kreativních činností. navíc jsme si na nich mohly odpočinout třeba na lavicích vyrobených z recyklovaných palet (tohle je asi jediný level zručnosti, na který si troufám i já, pipilotti, ale jak víte, ostatní kočky na tom nejsou tak zle). a tady už je slibovaný video, dokumentující naši návštěvu:




minule jsme předeslaly, že jsme si ještě zalistovaly portfolii studentů fešn designu. ty vám ukážeme příště, v našem posledním ohlédnutí za letošními zimními klauzurami všup.

mezitím si můžete projít naše předešlé reporty z artsemestru 2013. tady  najdete módu,  tady k.o.v., porcelán, keramika a lidi a tady ilustraci a grafiku.

 

26. 2. 2013

návštěva u babičky

nejlepší jsou stejně návštěvy u babičky. jsou tam nejlepší schovky (klidně i na několik měsíců). tam jsem zase malý dítě. všechno kolem na mě dýchne trochu toho tajemna historie a babička mě oslovuje zdrobnělinou v babičovskym zpěvným vibrátu. vždycky přede mne položí talíř s čerstvě upečenýma buchtama a už kolem půl dvanáctý začne prostírat k obědu na starý slaměný prostírání, který si pamatuju už když mi bylo 5 (vždycky jsem jezdila prstem po vyplétaném vzoru z nitek a seskupovala drobečky do skupinek).

tohle jsou mističky, ze kterých jsem jedla domácí kompot (můj táta říká, že jsou tu snad od nepaměti a oba jsme se shodli, že je to naše dětství)

dózy a všechno v kuchyni, kde kouzlem vznikají pochoutky stejně jako v babiččině kuchyni v knížce raye bradburyho. akorát musíme dát pozor na tetu rózu, aby to tam všechno nepřerovnala.

obrázek, který namaloval můj táta když mu bylo asi 14. je na něm chalupa, kam jsme jezdili každé léto a každou zimu. jako malá jsem nejvíc obdivovala tu vránu ve sněhu.

vyráběný hračky o který jsme se jako malí se sourozencema prali. sovičku vyráběl děda a namaloval jí fosforeskující oči, co ve tmě strašidelně svítí. mimochodem vzpomínáte na ten osumdesátkovej film se strašidýlkem cvikýřem?

tyhle fotky měla babička vždycky v ložnici. už jako malá jsem se tam občas vkradla a divila se tomu, že babička byla kdysi taky mladá.

skleničky do kterých nám babička s dědou dávali malinovku se sifonem, když jsme chtěli limonádu.

stroj času

a u strodávných pocelánových hodin v kuchyni jsme vždycky chtěli posouvat závaží nebo se kouknout, co je uvnitř, že to v nich tak cvaká.

a jak jste na tom s návštěvama u babičky vy? taky vám sifon, malinovka a domácí třešňovej kompot navozujou nostalgickou touhu vrátit se do dětství?

25. 2. 2013

domácí přírodní kosmetika: prášek na bělení zubů

jednou hustě sněžilo a nám se zachtělo zubů bílých jako sníh. na bělící preparáty nemáme peníze a vůbec nemáme k většině kosmetických produktů nijak valnou důvěru. naše kamarádka romana přišla s tím, že si pravidelně, dokonce snad obden, čistí zuby práškem vlastní výroby, po kterém má nejen svěží dech, ale časem prý i zuby jako snížek.     


vědecky je prokázáno, že hřebíček, tedy sušené poupě hřebíčkovce vonného aka flos carophylli aromatici, je antibakteriální, antiseptický a vhodný k prevenci zubního kazu. dřív se prý hojně používal i jako analgetikum na tlumení bolesti zubů.  jedlá soda, jak ví každá hospodyňka, má zase dobrý bělící účinek. romana si tak  míchá drcený hřebíček (sama si ho natloukla v hmoždíři, ale tuto část příběhu se nám nepodařilo fotograficky zachytit) s jedlou sodou v poměru 1:1.* prášek uchovává v uzavřené nádobě a čistí si s ním zuby jako kdyby to byla zubní pasta.






další domácí kosmetikum, které jsme s romanou vyrobily a na sebe aplikovaly, vám ukážeme příště. možná vám ale ještě dřív ukážeme něco z toho, co vyrábíme s miakarinou, když máme zrovna čas a chceme se zkrášlit. a vy nám dejte vědět, jak hřebíček se sodou působí na vaše zoubky. kočičím totiž celkem svědčí. 

 

* po další konzultaci s romanou to vypadá spíš na více sody a méně hřebíčku, ale každému dle libosti (někomu prý soda dráždí dásně, tak můžete ubrat sodu a přidat hřebíček pro dezinfikaci ústní dutiny a svěží dech)

24. 2. 2013

kočky, internety, lidi a subkultury



všechny fotky obytechalidech.com, kočku fridu si mnozí z vás jistě pamatují z naší návštěvy u kučína

český projekt o bytech a lidech, představující zajímavý osobnosti v jejich přirozeném teritoriu, tedy obydlích nebo ateliérech (prostě taková česká verze selbyho, a toho mají kočky moc rády), má čerstvě nový webovky. vaše voyeurský oko tam může nahlídnout třeba ke kučínovi aka deaf messangerovi, michalovi burdovi z triba nebo dj dimitrymu
projektu moc fandíme, facebookový stránky o bytech a lidech najdete tady.


víte, co to je Hyper Involuntary Panic Stress Tension Elevation Response disorder? jestli ne, tak se podívejte na následující video s výčtem příznaků a potenciální léčbou. možná tím totiž ve vašem nejbližím okolí někdo taky trpí:



v takový tý edgy knížce o subktulturách se této nemoci věnuje celá jedna kapitola (na obranu karla veselého uveďme, že h.i.p.s.t.e.r. porucha byla zřejmě oficiálně klasifikovaná až o něco později), s východiskem, že hipstři jsou takovým zrcadlem - nebo produktem? sorry, už si to moc nepamatujem, ani to nemůžem ověřit, neb publikaci v knihovničce nemáme a v neděli je knihovna zavřená - naší nemocný a povrchní doby. ne, že by kočky nesouhlasily, doba nemocná je, jenže která doba nebyla a co vlastně není produktem svý doby.  
propírání hipsterství se může zdát už docela out of date, jenom nás trochu znepokojuje, že jakkoli hipstři kategoricky odmítají mainstream a propagujou cokoli, co je zrovna hip, další skupina lidí to se stejnou ortodoxností odsoudí jako záležitost hipstrů. přitom by bylo celkem fajn, kdyby lidi začli víc jezdit na kolech, ne třeba jenom proto, aby mohli ostatním ukázat svoje fixie. nebo se stravovat s ohledem na životní prostředí nejen kvůli tý nově otevřený raw vegan restauraci. tak asi budem doufat, že se z toho stane mainstream a lidi budou běžně kupovat lokální ekologický potraviny a férový kafe a radši než autem budou jezdit na kole nebo chodit pěšky.


a když už jsme u těch vegan restaurací, od 11. února v praze funguje rozvážka poledních menu na rostlinné bázi za hodně lidové ceny (meníčko polívka+hlavní jídlo+salát za 100 včetně rozvozu). na facebooku vegan life najdete připravovaná menu na týden dopředu, přičemž pokud víme, objednává se vždy den předem. kočky určitě někdy vyzkouší a poreferujou, ale pokud už někdo máte zkušenost, budeme rády, když se podělíte s náma i ostatníma čtenářema.