31. 1. 2012

just another monday morning


vím, dneska je úterý. a fotky jsou z neděle. navíc nemám ráda anglický názvy česky psanejch textů, ale život nejde člověku vždycky úplně na ruku; jarvisovi se nedá odolat a když zpívá 'Is this the light of a new day dawning? A future bright that you can walk in? No it's just another Monday morning, Do it all over again', tak je prostě pondělní ráno. v neděli i v úterý.

to se takhle kočičí princezny rozhodly, že se sejdou, aby byly kreativní, jenže se to nějak zvrtlo. nedělní pondělní náladě člověk (natož kočka) zkrátka neporučí.
začalo to nevinně; komiksama jako peanuts nebo pod dekou. jenže jarvis udělal svoje a od dějin smrti je to už jenom kousek k terrymu richardsonovi. asi to jinak než pornem ani skončit nemohlo.. 

tohle je zatím jenom ochutnávka a hudební doprovod; fotky a mnohem víc knížek čekejte v nejbližích dnech. a jako obvykle vás kliknutí na obrázek s playlistem přivede k mixu. 



29. 1. 2012

kočky a knížky


my kočky knížky prostě milujeme. ne jenom jako dokonalej kousek do vydesignovaný knihovničky. a nemáme na mysli ani tu vůni papíru, šustění stránek, nebo to, když se vám podaří v antikvariátu sehnat výtisk dlouho sháněný knížky s ještě nerozřezanejma listama. to všechno je sice nezaměnitelný, ale těžko to může přesáhnout zážitek ze čtení samotnýho, ať už k tomu zprostředkování používáte místo papíru ipad nebo kindle.

27. 1. 2012

liška ryška

Copy of II

Lišky jsou moc krásný zvířata. Co myslíte? Lidi si tuhle pletou z vlkem, ale je to jistojistě stříbrná liška. Se zářivě modrejma očima (což bude asi celkem rarita).

25. 1. 2012

Czech Grand Design 2011

IMG_6243
                                                                                                             šperk, o kterém se mluví (Zdeňek Vacek&Daniel Pošta)


11 koček doporučuje zajít do Technického Muzea na výstavu nominací na Ceny Czech Grand Design za rok 2011. Většinu vybraných exponátů jste sice mohli vidět už na designbloku, tady je ale máte hezky přehledně vedle sebe a můžete je tak snáz porovnat. Instalace samotná nám vzala dech (jsme přece fešn blogerky),  proto už nemáme víc slov, než pár nepodstatných poznatků: ředitelka designbloku Jana Zielinsky nosí psaníčko od Hany Zárubový, designéři si kupují  šperky u svých kolegů (např. Janja Prokic nosí náušnice od Markéty Richterové), nevím, jaký měla vernisáž dresscode, ale většina lidí přišla naprosto jednoduše a ležérně oblečená - bez tý hipsterský křeči! 

IMG_6203
IMG_6161
IMG_6229
IMG_6212
IMG_6210 naše top 3 fešn kolekce: Zdeňka Imreczeová, Zuzana Kubíčková, Hana Zárubová


IMG_6168
double 1.bmpIMG_6175
z naší oblíbené kolekce Lure od Nastassie Aleinikavy a Janji Prokić


IMG_6164
IMG_6223

IMG_6209IMG_6189IMG_6272IMG_6187
taky tam mají moc pěkný fotky  (foto ke kolekci Air Force Hany Zárubový, foto šperků Janji Prokić, plakáty k výstavě Glamour v UPM)


IMG_6277
Klára Šípková (nominace šperk) v botách United Nude


IMG_6283
IMG_6281IMG_6290
IMG_6291IMG_6238IMG_6167

23. 1. 2012

Kabát pro Andreu (part I)

IMG_5555

Dneska vám něco povím o jednom kabátu a taky o slevách. Ne, nebude to tuctovka o kabátku, který jsem si koupila, až když ho milostivá korporace konečně zlevnila na půlku ceny,  která stejně neodpovídá jeho skutečný hodnotě. Bude to začátek pohádky o hodné Andrejce, kterou si její muž před vánoci zavolal řka: "Musíme si vážně promluvit" a po chvíli napjatého ticha slavnostně oznámil: "necháme ti ušít ten kabát u Mirky Talavaškový!" 
Místo abych jí tiše záviděla, rozhodla jsem se já, Pipilotti, že celý ten příběh zdokumentuju, aby se z něj mohla poučit a potěšit čtenářská obec jedenácti koček. 
Proč si myslím, že vás to poučí? 
Zaprvé, pocit, že vám někdo šije něco na míru, někdo, kdo je budoucí Coco/Karl/Vivienne je  nenahraditelný. Ten pocit vzniká tak, že se vám designér se zaujetím věnuje a na kusu oblečení, které jste si uvykli vnímat jako jednosezónní hadřík, promýšlí každý detail, aby výsledek byl dokonalý a abyste se v něm cítili dobře. 
Zadruhé, možná máte mylnou představu, že takové služby mohou využívat jenom bohaté elity a my, socky, musíme vzít za vděk nabídkou řetězců, ze kterých si sice stejně nakonec odneseme víc, než jsme chtěli a potřebovali, ale  pocit výjímečnosti se patrně stejně nedostaví. Při slevách jsem si většinou připadala dost uštvaná a mívala konzumní kocovinu, u Mirky jsem dostala skvělý kafe, čaj, pletený papuče od babičky na nohy a utvrdila jsem se v názoru, že do šikovných začínajících návrhářů stojí za to investovat. Je to totiž win-win. 


IMG_5603

V době vrcholících slev v módních řetězcích  tedy uvádíme seriál "o tom, jak se co dělá", o tom, jak vznikají custom-made oděvy a zakázky. Zaměříme se samozřejmě na mladý návrháře (jak zmámo, i kočky mají předsudky), protože ti nás zajímají nejvíc a taky si je můžeme finančně dovolit spíš než ty etablovaný, u kterých tak rády nakupují třeba celebrity. Berte to jako malého (neúplného) průvodce nebo jako inspiraci. Třeba vám pomůžeme zorientovat se v dosud nepoznaném světě.

double 4

Vlastně si s kočkama říkáme, že nám celej módní průmysl  může vlízt na záda. Jsou slevy, svátek módymilovných dívek a chlapců, a my kočky máme zase potřebu si  zamňoukat...
Nelíbí se nám, že se vyrábí tolik jednorázovejch oděvů, který jsou šitý záměrně tak, aby se brzy rozpadly a spotřebitel tak musel znovu vyrazit na nákupy. Proč  podporovat tenhle byznys, který ve svým důsledku zaplavuje svět nekvalitníma trendy hadrama a doplňkama? Proč by nám nemělo vadit, že se oblečení tak rychle rozpadne a ani se nedožije momentu, kdy se ho rozhodnete dát opravit, přešít nebo poslat dál?   Protože víc než do kvalitních materiálů a zpracování se investuje do reklamy? A slevy přece týhle nesmyslný mašinérii nasazujou korunu: opravdu je nutný toho produkovat tolik, když se velká část zboží stejně neprodá jindy, než v období slev? Proč bych měla chtít pytel věcí, který jsou skoro zadarmo? Má mě jejich nízká cena ukonejšit, abych o zvrhlosti systému nepřemýšlela a veselila se, že místo jednoho trička jich můžu mít pět? Proč jsou obchody zaplavený zbožím, který se tváří děsně exkluzivně a přitom stojí na práci novodobejch otroků?  

My kočky tohle fakt nechceme. 

Už delší dobu tuhle rychlokvašnou módu bojkotujeme. V naší garderóbě se radujeme nejvíc z originálů, z věcí zakoupených nebo vyměněných na blešáku, v charitě nebo v sekáči. Už delší dobu víme, že šaty od návrháře, který nikdo jiný nemá (nebo možná jen pár lidí na světě) se nám vyplatí víc než desatery tuctový šaty z řetězce. A když se chceme jó rozmazlit, necháme si ušít něco na míru u oblíbenýho designéra - ano, my socky z 11 koček. Nejsme totiž tak bohatý, abysme si mohly kupovat levný věci, že jo.

IMG_5380

Když už toužíme po zpestření, koupíme si tu tašku plnou hadříků z druhý ruky (aspoň nám nebude za pár měsíců vadit, že jich polovinu zase neseme zpátky do bazaru). Když v obchodech vidíme ty hromady sukýnek a svetříků, který se ani nevejdou na pulty a štendry, nedůstojně padají z ramínek a vypadají tak nějak olezle, zbytečně a zastarale, protože jejich sezóna už je passé, napadá nás, kolik z nich se vůbec dožije  toho, aby je bylo možný zrecyklovat? Dočká se vůbec nějaký ten kousek momentu, kdy jej někdo s úctou vystaví ve svém vymazleném vintage shopu a blogerky budou chodit kolem a říkat "óóó, to bude tak ze začátku druhý dekády jednadvacátýho století a pořád je to krásný!"? 

Pamatuju si nakupování v britskejch outletech (ano, TK Maxx), jak mě to tehdy strašně bavilo, protože jsem tam sehnala značkový oblečení za pár liber. Po dvou letech si konkrétně vybavuju akorát jednu černou krajkovou podprsenku, nic víc, protože minimálně polovina věcí se mi vlastně zas až tak nehodila, prostě jsem je neměla k čemu nosit, nebo mi vlastně až tak dobře neseděly. Hlavní motivací k nákupu byla jejich výprodejová cena a dneska už ani nevím, který z těch opranejch triček mám ze značkovýho outletu a který odjakživa, protože k nim stejně nosím tepláky. Ale zato ty šaty od Lucie Mareš s ručně vyšitým kohoutem si nechám do konce života! A taky ty promoční od Yany Thal a tu státnicovou sukni od Zuzany Veselý a dokonce i ty starý maturitní a přijímačkový šaty od timourek (TEG), který jsem omylem jednou nechala v zapnutý ždímačce asi tak hodinu, i ty stále mám a raduju se z nich. 

Nechci zas tak moc - jak jste si jistě všimli, pouhou změnu světa k lepšímu (třeba lepší pracovní podmínky pro ty mravenečky, kteří tu šuntovou konfekci vyrábí, nebo jim spíš přeju jinou a smysluplnější práci) - když chci nosit oblečení, ve kterém je mi dobře, které vydrží, a ve kterém mám zasloužený pocit jedinečnosti. Přeju si, aby tenhle pocit mohl zažívat každý. Asi to ale pro většinu z nás znamená, že náš šatník bude zkrátka útlejší, že se nenecháme oblbovat sezónními trendy a "must-havy" a budeme prostě muset trochu víc o investici svého "ošatného"  přemýšlet. 

Jsme arogantních 11 koček and we approve this message.

(blogy, kde se v posledních dnech objevily podobné manifesty najdete TADY a TADY. že by se svět už měnil? Gretě a Jul drží kočky palce.)


Copy of IMG_5478
IMG_5614
Kabát pro Andreu v procesu
IMG_5342
Andrea
IMG_5341
MgA. Mirka Talavašková,  držitelka titulu Top Styl Designer (2008) a absolventka pražské VŠUP (2010)
double 2
v kabátě z Mirčiny kolekce Metro Quadrato (2008) "pípilota"
IMG_5528
papučky od Mirčiny babičky
IMG_5360
IMG_5357
na podšívce se prý Mirka chystá "vyřádit"
double 3
double 1

Chcete vědět, jak to bylo dál s Kabátem, Andreou a Mirkou? Sledujte jedenáct koček, kde brzy uvedeme druhý díl o procesu vzniku Kabátu pro Andreu, ve kterém se o dramatickou zápletku postará  Límec. Nenechte si to ujít.

IMG_5619

19. 1. 2012

2011/ zeitgeist

 


bilancujete? pročítáte si koncem roku diáře a deníky, nebo si děláte seznamy nejlepších akcí, co jste za ten rok navštívili? chtěla jsem to letos zkusit, ale diář si vést schopná nejsem, i když si ho každoročně pořídím. vlastně jsem v roce 2012 poprvý pořádně uvědomělá - už si nebudu hrát na to, že to zvládám, a diář jsem vypustila.
navážu trochu na pipilottino nedávný vyjádření životního pesimismu, a trochu to zkonkretizuju; přemejšlela jsem, co se mi zpětně z roku 2011 vybaví (když si teda odmyslím všechny osobní záležitosti), no a taky to není veskrze pozitivní.


(zleva doprava) konec nejprodávanějšího britského tabloidu News of the World kvůli skandálu s odposlechy, globální finanční krize, smrt libyjského diktátora Muammara Kaddáfího, zemětřesení v Japonsku, revoluce v Egyptě, hnutí Occupy Wall Street, nepokoje po protestech v Londýně, skandály italského premiéra Silvia Berlusconiho...


...jo, a taky je nás už 7 miliard. když jsem chodila do školy, učili nás, že světová populace brzo překročí hranici šesti miliard. nevím, jestli vám takový číslo vyjadřující počet lidí na Zemi přijde děsivý, mně každopádně dost.

všechny tyhle pohledy mimochodem doprovázely vernisáž výstavy Zeitgeist, která se koncem loňského roku konala v Göteborgu. 
Zeitgeist je projekt švédskýho řetězce MTWTFSS WEEKDAY (přesně tak, weekday je už v dnešní době v podstatě prachsprostej oděvní řetězec, na rozdíl od většiny významnějších korporací je ale - spolu se spřízněnou značkou cheap monday - člen fair wear foundation; nadace, která se stará o férový pracovní podmínky a platy lidí ze zemí třetího světa, jejichž kratochvílí je šití jednorázovek, co si holky ze západu nakoupí za pár šupů ve slevách) a podle mě jedna z nejlepších věcí, co se fešn světu v uplynulým roce přihodily. 

v podstatě se jedná o to, že se návrháři snažili každý týden roku reflektovat momentální dění ve světě, vymyslet k tomu nějakej ten oku lahodící design vhodnej pro sítotisk, načež ho v jednotlivých weekday buticích pěkně ručně natiskli na trička. utržený peníze přitom občas věnovali na dobročinný účely. třeba aby svět nebyl tak...však víte.
(mimochodem, zaznamenali jste, že se watchmenama proslavený doomsday clock před několika dny posunuly zpátky na za pět dvanáct?)

video z vernisáže zeitgeist výstavy najdete TADY.
přehled všech 52 designů + pokračující projekt ZDE.

17. 1. 2012

LURE



Projekt Lure je pro mě na český designerský scéně vítaným úkazem. Ve světě, kde je za dobrý vkus považován téměř výhradně minimalismus, oživují šperkařky Nastassia Aleinikava a Janja Prokić starosvětskou zdobnost a aristokratického ducha. U ktitiků jim přitom tenhle výstřelek celkem slušně prochází (a u koček to maj taky dobrý). V životě jsem se teď sice ocitla ve fázi, kdy mnou zmítá barokní sentiment, když mi ale zrovna nepřijde všechno jako marnost, toužím po drahým kamení (a taky po černejch perlách, stříbrnejch mašlích, lístečkách a liškách s chvosty obtáčejícími se okolo prstů). Ve šperkovnici mám skoro samej plast a drát, nedivte se tedy, že se mi někdy zachce bejt taky trochu šlechtičnou.
Láká-li vás Lure podobně jako mě, těšte se na chystaný rozhovor s Nastěnkou a Janjou. Již brzy se objeví na jedenácti kočkách.





S radostí pozoruju, že i některý český fešn  blogerky oblibují  tyto šperky. Víte třeba, co dostala k vánocům Greta? A co Anna? Aby to na cz blozích byl pořádnej trend, muselo by se však věci patrně chopit romwe a nasekat jich milión a pak byste si to třeba mohli pořídit lacinějš a poštovný byste měli dokonce ZADARMO. Našli byste to patrně v sekci "Faking Eastern European Design". Která kočka by pak ale něco takovýho chtěla, že jo?




*foto Marcel Stecker (díky Nastěnce za zaslání)