31. 8. 2011

Sako pro "samanthu jones"

IMG_9043
Kočky mi teď pořád říkaj, že jsem taková ta "šarlota" ze Sexu ve městě - samá kytička, mašlička, jedno roztomilý dítě, druhý roztomilý dítě, denně muffiny s třešničkama na stole... Mě to teda dost štve a tak jsem vytáhla svoje starý sako od Zdenky Imreczeový, který je jediný na světě a je trochu sprostý.

29. 8. 2011

sthlm saga*

asi nejsem moc kulturní typ. jsem spíš taková turistka, co se ráda schovává v postranních uličkách. a jak stárnu, čtu radši než 'Design now!' od Taschenu pohádky od Andersena.
byly doby, kdy pro mě umění a galerie byly hodně. vlastně je mám pořád ráda, jen 'profesionální deformace' (povinné návštěvy galerií a následné rádobyerudované rozebírání expozic) ve mně zasadila docela nechuť ke všemu intelektuálně-kulturnímu. radši než chození po výstavách mám teď hrabání se v archivech. a nevěřte tomu, co se říká - ve Stockholmu sice design a umění jenom kvete (je progresivní, galerie většinou praskají ve švech, všichni se o to zajímají a patří to k lepšímu vychování), ale jinak tam chcípl pes.
pokud ovšem zrovna není pátek večer. pátek večer pro asociály jako jsme já a muminek automaticky znamená chodit těma nejzapadlejšíma uličkama a pořídit si extra kvalitní špunty do uší. ale když tam zrovna chcípl pes, je Gamla stan ('staré město') ve Stockholmu nejkrásnější a nejpohádkovější.

ulička Mårtena Trotziga (viz první foto) je devadesát centimetrů široká a turistům se nejspíš říká, že Mårten Traubtzich byl německý kupec, který koupil okolní domy koncem 16. století. mě by ale víc zajímalo, o čem by mohly tyhle zdi vyprávět...

v těchle dveřích určitě žila princenzna, kterou unášeli psi vojáka s křesadlem z mojí nejoblíbenější pohádky od H.C. Andersena. (určitě se s tou Kodaní spletl...) Trnkova ilustrace psa 's očima velkýma jako dvě kulaté věže' ovšem dávala mojí dětské psychice celkem zabrat.

takhle jsem si vždycky představovala dveře Ebenezera Scroogeho z Dickensovy Vánoční koledy, (kupodivu) jedný z nejdůležitějších knížek mýho dětství.


Brända Tomten torg s obrovským kaštanem uprostřed je náměstí, kam se chodí vyprávět příběhy. jeden o něm napsal i August Strindberg, ten jsem ale nečetla. když jsem tady byla naposledy, místo do kavárny (výloha vpravo) okno ukazovalo výhled do obchůdku se starožitýma figurkama...

zdejší antiky ukrývají pohádkové předměty a antikvariáty zase pohádkové knížky. ceduli 'pozor zlá kočka' jsem ukořistit nemohla, bylo zavřeno. ale Pelle bez ocásku už je můj a někdy příště ho představím.

dalahäst, tradiční malovaný dřevěný kůň. taková švédská matrjoška a moje velká láska. až budu stará a budu mít spoustu času, nebudu dělat nic jinýho než vyšívat tyhle koníky na polštáře a peřiny a dečky a vůbec na všechno, co se mi dostane pod ruku...

*saga je švédsky "pohádka".
jaká je vaše oblíbená?

28. 8. 2011

Nedělní 'tvořeníčko'


Vzhledem k tomu, že kočky se rády parádí, nešlo to jinak, než připravit pro vás návod, jak si vyrobit květinovou brož.

26. 8. 2011

Čokovoko a Prager cider V Lese

IMG_8807

Před pár hodinama dorapovaly a dotančily Čokovoko v Café V Lese . Ondřej Kobza tak mohl slavnostně otevřít svůj novej underground. Do Lesa taky dorazil nejnovější Prager cider od kluků z Libně, takže bylo co pít.

IMG_8771

Pro Pražáky: Čokovoko jsou brňenský performerky oplývající černým humorem a feministickou nadsázkou, nejlepšími tanečními kroky, nejvkusnějšími mundůrky a nejvtipnějšími texty (prý je to nejlepší z hudebně nenadanejch kapel v Brně).
Pro Brňáky: Café V Lese je jeden z nejkulturnějších, nejstylovějších a mejch vůbec nejoblíbenějších podniků v Praze.
Pro všechny: Prager cider je teď děsně "in" pití. Včera o něm napsal gastro-blogger pan Cuketka, že je jako "sedmnáctka, které je všechno jedno" (recenze tady). No, neber to!

Včera jsem byla s "košíčkama" a dětma roztomilá, dneska mi v krvi proudí cider a kousky čokovočích textů, tak vám už jenom řeknu, že "na mém trhu / řádí neviditelná ruka mrouskání a vrhu..."

... a nebo chcete radši vědět, že "můj seversky krásný manžel, co vymyslel lék na rakovinu, je mi smyslnou oporou?"

Víc si poslechněte tady .

IMG_8801

Lu má tyhle hadry všechny ze sekáče...

Copy of IMG_8766

P.S: taky sledujete food blogy jako já? a který je váš nejoblíbenější?

riddarholmen

25. 8. 2011

Košíčky

Copy of IMG_8439
IMG_8760

Lola má žlutý. Babeta bílý. Jeden stál pět a druhý sedm korun. Oproti tomu se zdá osmnáct korun za malinovku jako astronomická suma.

3.bmp

Kdyby byly jen o trochu větší, byly by oba moje!

Copy of double u okna.bmp

Podtrženo a sečteno: starý šaty Oilily za pár pětek z aukra, dva vintage košíčky pro panenky dohromady za dvanáct korun z aukra, holínky z místních "garage sales" rovněž za hubičku.

Copy of IMG_8447

Co z toho vyplývá? aukro (Pops) je odkaz zcela zásadní.

Pod čarou: o jiných cenných předmětech získaných podobným způsobem bude jedenáct koček brzy referovat.

24. 8. 2011

zachránil mě muminek

začala jsem mít lesa dost. pokousala mě liška i hejna komárů a já se přitom jen zoufale snažila najít přístav a plavit se po šírém moři...
ale zabloudila jsem a nebýt muminka, nejen že bych neměla nejkrásnější ozdobu do vlasů, ale pravděpodobně bych taky nikdy nenašla cestu k jezeru, do přístavu a pak přímo do stockholmu (ale o tom příště).

23. 8. 2011

Věci z Fleru

Je tu pár věcí, které mne zaujaly na serveru Fler.cz. Slyšela jsem názor, že zde můžete najít hlavně zboží "domácích tvořilek" nevalné úrovně. Já tvrdím, že je zde k vidění i mnoho inspirativního s prezentací na velice slušné úrovni. Jako příklad věcí, které mne tento týden zaujaly uvádím návrhářku milující hlavně vesty, která na Fleru vystavuje své výtvory pod jménem hynkova. Autorka je absolventkou Střední uměleckoprůmyslové školy v Ústí nad Orlicí.






zdroj fotek: http://www.fler.cz/

možná jen jediné mne udivuje a to je CENA věcí. Copak si dnes už nikdo neváží (vlastní) ruční práce?!!!!!!!!!!!!

21. 8. 2011

Sklony k zasnění



Končí léto, ale před slunečním světlem je stále třeba zakrývat si tvář. Mám zase ty svoje sklony k zasněným polohám. Už nikdy nebudu mýt nádobí. Mám zase ty svoje zatracený sklony k zasnění.

18. 8. 2011

Dita Rakouská - exkluzivní rozhovor u čaje



Co se nám, jedenácti kočkám, nejvíc líbí na Ditě (tvořící pod značnou Catapult), je její posedlost recyklací. Líbí se nám, že starý poklady z blešáků a popelnic přeměňuje v úžasný nový poklady pro nás fashion-art-design maniaky. Líbí se nám její vlastní mikrosvět zabydlenej příšerkama, který se pak objevujou i na jejích šatech, mikinách, kabelkách, ledvinkách (oh, yes!) a hračkách. V exkluzivním rozhovoru pro jedenáct koček se na příklad dozvíte, čím chtěla být, když byla malá, kde nachází inspiraci a co plánuje do budoucna.
S přítelem Ondřejem a psem Diegem bydlí v lehce bohémském bytě na Vinohradech. Domácnost mají zařízenou stylovým nábytkem z bazarů a blešáků. Většinu věcí prý vyrvali z rukou lidem, kteří je právě házeli do popelnice. Velkoformátové obrazy na stěnách maloval Ditin přítel Ondřej Šumbera.

...panenka pro (zlobivé) děti...
...tato panenka se stala obětí Ditiných experimetů. Oči však byly jistě transplantovány někomu, kdo je pořeboval víc...
Dita miluje psy. Chtěla by mluvit jejich řečí jako jeden pán, který s nima žije v divočině.

Přepis rozhovoru: Dita Rakouská, Praha – Vinohrady, 12. srpna 2011

11 koček: Čím se živíš?
Dita
: No, nevím jestli se tím úplně živím, ale snažím se tím živit. No, jakž takž to jde. Jsem ráda. Ani bych to asi nezvládla pracovat někde od tolika do tolika… dělat něco, co tě vlastně ani nebaví. Myslím , že plno lidí z toho má negativní emoce.
11 koček: Co tě teda baví?
Dita
: No, baví mě přetvářet všechny ty starý věci. Když to najdeš, je ti líto, že to leží na ulici, že to někdo vyhodil a přitom tomu materiálu nic není. A jenom to vemeš a vytáhneš to trošku z toho původního kontextu, předěláš to do něčeho jinýho a žije to dál.
11 koček: Takže ta motivace je oživit třeba věc, kterou už nikdo nechce?
Dita
: No, asi tak. A pak vidíš, že z toho lidi maj radost a přitom by si toho dřív na tý ulici ani nevšimli. To by šli a říkali by si: "Ježiš, co to je tady za bordel?"
11 koček: Dá se říct, že tohle je tvoje osobní filosofie, kterou se při práci řídíš? Nebo máš nějakou jinou?
Dita: Já jsem o tom ani nějak nepřemejšlela…
11 koček: No, ty tvoje věci jsou takový jiný. Něco takovýho běžně nenajdeš v hračkářství nebo v butiku. Dokonce ani ve většině alternativních obchodů nic podobnýho neseženeš.
Dita: To je tak, že ze sebe potřebuju něco vydat. Asi jak moc nemluvím, nejsem moc extrovertní člověk, ani extra společenský, tak se spíš vyjadřuju tím, co vyrábím .
11 koček: Vedly tě rodiče k umění? Ovlivnili tě nějak v tomhle směřování?
Dita
: Ne, vůbec. Jenom si pamatuju, že jsem měla potřebu pořád něco předělávat. Máma mi něco koupila a já jsem to chtěla opravit, ale jak jsem to moc neuměla, tak mi máma vždycky nadávala, že všechno zničím a že už mi nikdy nic nekoupí. Spíš jsem z toho měla blok.
11 koček: Jak se na tvoje předělávání a vyrábění dívají teď?
Dita
: Diví se, že se to někomu líbí (smích)...ne, občas se jim něco líbí.
11 koček: Jak tě ovlivnilo studium? Ty jsi studovala několik let na „umprumce“...
Dita
: No, já jsem šla nejdřív ze základky na střední na hračku...
11 koček: To je co? Kde se to studuje?
Dita
: Na Žižkově, Olšanské náměstí, to je Střední uměleckoprůmyslová.
11 koček: Tam je přímo obor hračka?
Dita
: Dřevěná hračka a textil.
11 koček: A ty máš vystudovanou dřevěnou hračku! Tak to bych se tím všude děsně chlubila!
Dita: To bylo vždycky strašně příjemný. Když tam člověk přišel, tak tam vonělo dřevo a barvy. Já jsem si vždycky na základce připadala taková nesvá...takovej vyvrhel...a ještě rodiče byli docela přísný a mě to učení moc nešlo.
11 koček: Jakou měli rodiče představu o tvojí kariéře?
Dita
: Jednu dobu chtěli, abych šla na letušku...
11 koček: smíchDita: ...taky jsem se rozhodovala, jestli nejít na sportovní gympl.
11 koček: To ty, nebo rodiče?
Dita
: Já. Mě bavil sport. To byl způsob, jak ze sebe dostat emoce. S rodičema jsme se moc nebavili a ty emoce ven moc nešly.
11 koček: A co to studium na vejšce? Ty jsi ho nedokončila...
Dita
: Já jsem to moc nestíhala. Byla jsem na porcelánu a ten vyžaduje strašně moc času, aby to člověk udělal perfektní, aby to bylo dobrý. Ale to nešlo – já jsem bydlela u rodičů a pak ještě v aťáku s Ondrou, musela jsem dojíždět do školy hodinu a pak zas hodinu zpátky, chodit do toho ještě do práce, aby si člověk vydělal, ve škole jsme si ještě museli platit materiál. Pak už mě z toho hrabalo. A ten porcelán mě zas tak moc nebavil. I porcelán jsem dělala vlastně textilní – vždycky jsem něco ušila a pak jsem to namočila do porcelánu. Pořád to byl vlastně textil...
11 koček: Proč tě z materálů nejvíc baví textil?
Dita: Protože je to takový tvárný, pořád ho můžeš přetvářet. V jakýkoli fázi to můžeš stopnout a předělat. Kdežto ten porcelán, to prostě nejde. To nejdřív uděláš tu formu a vlastně ani nevíš, jak ten konec bude vypadat. To už vlastně ani nezáleží na tobě. Strčíš to do pece a čekáš jak to dopadne, ono se to tam ještě nějak samo ztvaruje. Kdežto ten textil můžeš předělávat pořád dokola.
11 koček: Dá se říct, že to věčný předělávání je tvůj hlavní výrobní postup?
Dita
: Výrobní postup? (smích) já většinou nemám konkrétní představu, co vyrobím. Záleží na tom, co najdu za materiály. Inspirují mě barvy, vzory, různý druhy materiálů... Když jich mám víc pohromadě , tak se mi to nějak spojí v hlavě. Vlastně mě hodně ovlivňuje ten materál, který mám v ruce – až na tom základě vznikou konkrétní představy.
11 koček: Děláš spíš módu, nebo umění?
Dita
: Ani jedno. Módou ani uměním bych to nenazvala. K tomu mám trochu averzi.
11 koček: Zajímáš se vůbec o módu?
Dita
: Jo, to jo. To já zbožňuju třeba japonský návrháře. Yohji Yamamoto a Rei Kawakubo z Comme des garçons. Ty už od patnácti úplně zbožňuju.
11 koček: Máš ještě jinýho oblíbenýho umělce?Dita: Jean-Michel Basquiat. U některých mám ráda třeba jednu konkrétní věc, nebo jednu fázi, ale Basquiat se mi líbí pořád.
11 koček: Máš nějaký tvůrčí vzor?
Dita
: Asi jednoho konkrétního člověka ne. Beru si od každýho něco. Inspirujou mě i lidi kolem mě, třeba Evička Macková z XYZ. Často je to i tak, že se mi ty věci ani tolik nelíběj, ale když poznám toho člověka, tak je líp pochopím. Z módy mě hodně inspirují Mirka Talavašková , Zuzana Kubíčková a na boty Zuzana Serbáková...ta má teď novej blog (blog o nejkrásnějších botách široko daleko je tady) a má tam vystavený úplně krásný nový botičky.
11 koček: Jo, taky miluju její boty, mám od ní úplně nejlepší sandálky na světě. Chtěla jsem od tebe doporučení na někoho pro příští rozhovor, ale to jsi mi právě dala. Jak reaguje okolí na tvoje věci?
Dita
: Buď hodně negativně (co to jeeee? kdo to jako dělal?), nebo hodně pozitivně. Paradoxní je, že jsem si myslela, že to bude děsit děti, ale ty to právě mají většinou rády.
11 koček: Tak to můžu za svoje děti potvrdit. Kdo si třeba tvoje věci kupuje?
Dita
: Tak to je takovej ten váš okruh (smích). Většinou mám zkušenost, že jsou mi ty lidi dost sympatický. A pak hodně cizinci, více než Češi.
11 koček: Proč myslíš, že Češi to tolik nekupujou? Bojí se?
Dita: Ono se to trošku vymyká tomu komerčnímu zboží, oni potřebují něco umírněnějšího.
11 koček: Je to asi extrém...
(šustění pytlíku...jé počkej, on jí asi ty koláčky...Diego! Ne dobrý, on našel jenom piškoty...)
11 koček: Máš nějaký plány do budoucna? Co bys chtěla dělat třeba za deset let?
Dita
: Jo, tak takový plány já vůbec nemám. Poslední dobou ale úlplně nezvládám to žití ve městě; takovej ten komerční systém, kdy člověk dělá, co ani nechce, aby zaplatil tohle a tamto...Tak to myslím asi má hodně lidí...
11 koček: Myslíš, že budeš za deset let žít ve městě?
Dita
: Asi bych to viděla spíš že budu žít někde v klidu na vesnici ...mezi...
11 koček: mezi psama...(smích)
Dita: (smích)....nebo někde v jeskyni na Kanárech. Budu si tam šít v ruce a prodávat to potom na ulici. Líbí se mi Španělsko. Taky jsme měly v plánu s Evičkama, s E. Macekovou a E. Hronovskou – ta má teď malýho prcka - nějaký společný projekt. Zařídit s obchůdek, tam dělat workshopy, mít tam dílničku, kavárnu...Bavilo by mě pracovat s někým, s kým jsem napojená na stejnou vlnu. Dobře se mi s nima spolupracuje – třeba jsme spolu dělaly něco pro Muzejní noc, nebo do Roxy. Nemusíme ani verbálně komunikovat. Já udělám jednu věc a na to nějak naváže druhá – jde to úplně beze slov.
11 koček: Tak to zní úplně jako tvoje krevní skupina. Díky moc za rozhovor. A ať se ti daří!


Pro recyklované košilové šaty, nevšední kabelky, hračky s příběhem a mikiny pošité příšerkama se vydejte do Parazitu. Pokud nejste z Prahy, zkuste nabídku Parazit teamu na fleru. Můžete také kontaktovat samotnou Ditu (ditarakouska@seznam.cz).

P.S.: Děkuju Idě, že mi během rozhovoru pohlídala děti, aby je pes nesněd.

16. 8. 2011

Červené pokušení


No, jo. Některým kočkám je hej. Pořád si jen cestujou, sbíraj borůvky a fotí kdejakou havěť v mechu a kapradí. A nebo si bez ustání předou u šicího stroje vrr vrr vrr a furt dokola šijou a šijou a šijou. A mě tu klidně nechaj samotnou, zranitelnou a prakticky bezbrannou tváří v tvář samým rudým nástrahám. A tak tady tak sedím - samotná, zranitelná a prakticky bezbranná - a podléhám svému červenému pokušení...

14. 8. 2011

Cakebreak v MeetFactory





Lola má na sobě sukni Yana Thal, svetr a punčocháče Zara kids, balerínky a plechový ptačí brože odněkud z Anglie a košili H&M for Kids. Když se fotí, říká "sýr."




Já mám na sobě boty Minimarket, kalhoty Cheap Monday, tašku a pásek Leeda a minišaty Salami Banana z Parazit Fashion Shopu


Nápis v rohu se tváří dost charitativně : "Oblečení a doplňky z šatníků, botníků a šperkovnic módních blogerek, redaktorek a stylistek. Z každého prodaného kousku věnujeme 10% na Fond ohrožených dětí KLOKÁNEK."

Tahle informace mě trochu tíží. Není 10% přece jen trochu moc...?


růžový boty snů


moje nový černý boty


...to je ten, co vyrábí ty boží recyklovaný diáře


My kočky z 11 koček k smrti milujeme blešáky, starý brejle, retro květovaný vzory, vintage kabelky do ruky, šátky, co nosila Audrey Hepburn a rukavice po babičce.

P.S. díky Cyrilovi za to, že mě vyfotil a že našel nejlepší plechovej plot s nápisem "ZDE NENÍ WC PRASE," který lze spatřit v okolí MeetFactory.